Zdeněk Urbánek (1917)
Český prozaik, překladatel, kritik a esejista. Signatář 'Charty 77', člen výboru 'PEN-klubu'. Po maturitě (1938) krátce studoval češtinu a angličtinu na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (habilitoval se v roce 1990 na 'DAMU'). Za okupace ukrýval několik židovských dívek (1993 za to vyznamenán v Izraeli). Po druhé světové válce byl redaktorem nezávislého deníku 'Národní osvobození'. V letech 1956-60 po sanatoriích léčil tuberkulózu. V šedesátých letech psal do časopise 'Divadlo', poté nesměl publikovat. V roce 1991 se stal rektorem 'Akademie múzických umění' v Praze. V lyrizovaných i úvahových prózách i v románu vyjádřil pocit existenciální nejistoty a generační i umělecké blízkosti k Ortenovi a Bednářovi. Překládal např. Joyceho, Whitmana, Lee Masterse, O'Neilla, Dreisera, Eliota, Saroyana, Galsworthyho, Faulknera či Fitzgeralda, nejvýznamnější jsou však jeho překlady Shakespearových her.

  • Cestou za Quijotem, 1949
  • Člověk v mladé poezii, 1940
  • Příběh bledého Dominika, 1940
  • Stvořitelé světa, 1984
  • Úžeh tmou, 1940
  • Ztracená země, 1992
  • Zvláštní případy, 1992
    Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993
    Kolektiv autorů: Slovník českých spisovatelů, Libri, Praha 2000