Český prozaik a básník. Levě orientovaný
politický satirik a literární parodik z počátků první republiky.
Syn pozdějšího ministra spravedlnosti. V devíti letech takřka
úplně ohluchl na pravé ucho. S vynikajícím prospěchem vystudoval
malostranské gymnázium a práva na 'Univerzitě Karlově' v Praze
(1922). Až do vojenské služby hodně sportoval, hrál tenis a
hokej. Po onemocnění španělskou chřipkou dostal těžký zánět
ledvin. Počátkem června 1922 onemocněl tuberkulózou, od podzimu
se marně léčil v sanatoriu v Görbersdorfu. Proslavil se satirickým
románem s fantastickými prvky, jehož jednotlivé epizody parodují
různé literární žánry a sarkasticky zesměšňují politickou demagogii
a pokrytectví soudobé společnosti.
Zemřel v pouhých 24 letech v rodné Praze, pohřben byl na Olšanech.
Básně, 1934
Divoké povídky, 1922
Divoké verše a prózy, 1963
Dopisy Jiřího Haussmanna Emilu Vachkovi, 1922
Občanská válka, 1923
Velkovýroba ctnosti, 1922
Zpěvy hanlivé, 1919
Kolektiv autorů: Čeští spisovatelé 20. století, Československý spisovatel, Praha 1985
Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993
Kolektiv autorů: Lexikon české literatury H-J, Academia, Praha 1993
Kolektiv autorů: Slovník českých spisovatelů, Libri, Praha 2000