Aristotelés ze Stageiry (asi 384-322 př. n. l.) - anglicky Aristotle
Řecký idealistický filosof, jeden z vůbec největších myslitelů v dějinách filosofie, nejvšestrannější učenec starověku a zakladatel vědeckého myšlení. Jako synovi makedonského dvorního lékaře se mu dostalo vynikajícího vzdělání. V sedmnácti letech přišel do Athén, aby zde dvacet let studoval u Platóna, jehož 'Akadémie' byla mezinárodním střediskem vědy a filosofie. Stal se stoupencem jeho teorie idejí, kterou později kritizoval. V roce 343 př. n. l. byl povolán na makedonský královský dvůr jako vychovatel budoucího krále Alexandra III. Velikého (asi 356-323 př. n. l.). Kolem roku 335 př. n. l. se vrátil do Athén, kde v gymnáziu 'Lykeion' (česky "lyceum") založil vlastní tzv. "peripatetickou školu". Po Alexandrově smrti musel v důsledku protimakedonských nálad Athény znovu opustit, neboť byl obžalován z bezbožnosti. Uprchl do eubojské Chalkídy, kde však již po několika měsících vyhnanství zemřel. Jeho spisy jsou bez nadsázky encyklopediemi tehdejšího vědění. Zkoumal anatomii zvířat, pohyb hvězd, lidské chování, literaturu i státní zřízení různých zemí. Jako první vyčlenil z filosofie různé vědecké disciplíny a vytvořil z nich samostatné obory. Položil základy logiky, fyziky, biologie, psychologie a dalších věd. Ontologické úvahy věnoval tzv. "první filosofii", jež je pojata jako nauka o nejobyčejnějších příčinách bytí. Každá konkrétní věc a bytost má tvar (princip její určitosti a vymezenosti) a látku (princip její proměnlivosti). Svět je věčný a ve stálém pohybu, jehož prvotním zdrojem je nehybná čirá skutečnost. Dění v přírodě chápal teleologicky (vše, co se děje podle přirozenosti věci, má svůj účel). V etice pokládal štěstí za cíl lidského života a rozlišoval tři způsoby života - rozkošnický, politický a teoretický, jehož si cenil nejvíce. Ideálem mu je občan s plně rozvinutými schopnostmi a ctnostmi, zapojený do života obce. Podle počtu vládců dělil správná státní zřízení na monarchii, aristokracii a ústavní demokracii, jejich nesprávnými protějšky, v nichž se nedbá na blaho občanů, jsou tyranie, oligarchie a neústavní demokracie. Psychologická funkce uměleckého díla spočívá v očistě divákovy duše. Mezi filosofy všech dob má mimořádné postavení pro vzácnou otevřenost vůči veškeré zkušenosti, je silný ve spekulaci a má citlivý vztah k přirozenému jazyku. Na Aristotela navazovali jeho žáci, zvláště pak Theofrastos z Eresu a Eudémos z Rhodu (4. stol. př. n. l.). Ve 3. století přispěl k hlubšímu chápání Aristotelova díla Alexandros z Afrodisiady (2.-3. století), mnoho pojmů a myšlenek přejali zakladatelé novoplatónismu. Ve středověku i v počátcích novověku patřil Aristotelův myslitelský odkaz k hlavním zdrojům i vodítkům filosofického myšlení. V mnoha směrech je podnětný dodnes.

  • Etika Eudémova (Éthica Eudemica)
  • Etika Níkomachova (Éthica Nicomacheia) (10 dílů)
  • Fyziky (Fysiké akroasis/Physica) (8 dílů)
           - Meteorologika (Meteorologica)
           - O duši (Peri psychés) (3 díly)
           - O nebi a zemi (Peri herméneiás/De caelo)
           - O vzniku a zániku (Peri geneseós kai fthorás/De generatione et corruptione) (2 díly)
  • Malá přírodovědecká pojednání/Člověk a příroda (Parva naturalia)
           - O barvách
           - O částech živočichů (De partibus animalium)
           - O délce a krátkosti života
           - O paměti a vzpomínání/O vnímání
           - O pohybu živočichů (De motu animalium)
           - O spánku a bdění/O snech
           - O zrodu živočichů/O vzniku zvířat (De anima)
           - Zoologie (Historia animalium)
  • Metafyziky (14 dílů)
           - Alfa
           - Alfa elatton
           - Beta
           - Delta
           - Epsílon
           - Éta
           - Gama
           - Ióta
           - Kappa
           - Lambda
           - Mý
           - Ný
           - Théta
           - Zéta
  • O filosofii (De philosophia), *350
  • O idejích (De ideis), *360
  • Organon
           - Druhé analytiky (Analytica posteriora)
           - Kategorie (Catégoriae)
           - O sofistických důkazech (Peri sophisticón elenchón)
           - O vyjadřování (De interpretatione)
           - První analytiky (Analytica priora)
           - Topiky (Topica) (8 knih)
  • Poietika (De Poetica/Poetics)
  • Politika (Politica) (2 díly)
  • Rétorika (Rhétoriké/Rhetoric)
  • Rétorika pro Alexandra (Rhétoriké pros Alexandron)
  • Ústava athénská
  • Velká etika (Magna moralia)
    Kolektiv autorů: Encyklopédia spisovatelov sveta, Obzor, Bratislava 1987
    Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993
    Kolektiv autorů: Filosofický slovník, Olomouc, Olomouc 1998
    Ricken Friedo: Antická filosofie, Olomouc, Olomouc, 1999