Český básník, autor jedné z největších knih české poezie, ve které se stylizoval do role "slezského barda". Protispolečenský buřič stojící mimo všechny básnické skupiny. Narodil se v Opavě v rodině středoškolského profesora a filologa Antonína Vaška. V roce 1877 se s rodiči přestěhoval do Brna a tam žil téměř šedesát let, kromě tří let, které strávil v Praze na studiích klasické filologie (1885-88) a dvou let, které strávil v Místku (1891-93), kde pracoval jako poštovní úředník. Po návratu do Brna pracoval až do odchodu do důchodu na nádražní poště. Za první světové války byl vězněn pro podezdření z velezrady (1915-16). Za okupace se přestěhoval do Kostelce na Hané. V syrových verších o těžkém životě vyjadřoval odpor proti národnostnímu a sociálnímu útlaku ve Slezsku. Jádro knihy tvoří balady, lyrické konfese, lidové pamflety a básně, které dramatickým patosem a symbolikou přerůstají až do podoby lidového mýtu. Ostatní básnická tvorba obsahuje milostnou lyriku a reflexívní verše o smyslu života. Zemřel v Olomouci, pohřben byl ale v Opavě.