Giovanni Boccaccio (1313-1375)
Italský renesanční básník, novelista a humorista, humanista. Narodil se ve Florencii nebo blízkém Certaldu jako nemanželský syn společníka florentského bankovního domu Bardiů. Otec ho poslal na praxi do Neapole, kde měla banka filiálku. Příslušnost k domu Bardiů, financujících anjouovskou dynastii, mu zaručovala přístup ke dvoru, kde prožil nešťastnou lásku. Po úpadku Bardiů a po otcově smrti se vrátil do Florencie. Proslul především sbírkou stovky převážně erotických novel, v nichž paroduje středověký asketický světonázor a proti němu staví renesanční smyslovost a pozemskost. Chtěl dokázat, že italský jazyk je vhodný stejně jako latina pro všechny žánry "vysoké literatury". Ve stáří ho představy posmrtné odplaty přiměly k zavržení vlastních děl - nespálil je jen díky Petrarcovu zásahu. Boccacciova tvorba je považována za závazný vzor literárního jazyka.

  • Dekameron (Decamerone), 1348-53
  • Dianin lov (Caccia di Diana)
  • Fiammetta
  • Fiesolské nymfy
  • Filocolo
  • Filostrato, 1338
  • Koš aneb Bludiště lásky
  • Milostné vidění (Amorosa visione)
  • O nymfách Ametových (Ninfale d'Amelo)
  • O pádech slavných mužů (De casibus virorum illustriorum)
  • Teseide, 1339
  • Život Dantův
    Kolektiv autorů: Encyklopédia spisovatelov sveta, Obzor, Bratislava 1987
    Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993