Světoznámý český prozaik, dramatik, novinář, filmový libretista, básník, překladatel, esejista, literární, divadelní a výtvarný kritik, estetik a filosof, určující osobnost české meziválečné literatury. Narodil se v rodině lékaře v Malých Svatoňovicích. Studoval na gymnáziích v Hradci Králové a v Brně, maturoval však v Praze (1909). V letech 1910-11 byl na studijním univerzitním pobytu v Berlíně a v Paříži. Studium filosofie, estetiky, dějin výtvarného umění a filologie na Univerzitě Karlově v Praze dokončil roku 1915. Poté krátce působil jako vychovatel a knihovník 'Národního muzea'. V letech 1921-23 byl dramaturgem a režisérem 'Vinohradského divadla'. Stal se prvním předsedou československého 'PEN-klubu' (1925-33), díky čemuž poznal řadu zemí i světových spisovatelů. Přátelil se s prezidentem Masarykem, byl bratrem malíře Josefa Čapka, jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová. Uznával pragmatismus, resp. subjektivismus (věci nabývají významu tím, co znamenají pro člověka, pravda je subjektivní a může být ovlivněna osobní zkušeností), relativismus (pravda je závislá na jiných pravdách), toleranci (různost názorů ano, výlučné teorie a ideologie ne), humanismus (člověk je nejvyšší hodnota) a liberalismus (svoboda pro každého). Čapkova novinářská činnost se týkala především publikování v 'Národních listech' (1917-21) a v 'Lidových novinách' (1921-38), jejichž charakter podstatně ovlivňoval. Zajímal se o všechno možné, stal se tvůrcem sloupku (stručnější než fejeton, glosuje denní události, zabývá se morálkou a vkusem). Vymyslel mezinárodně používaný termín "robot". V posledních měsících života byl vzhledem ke svým aktivitám na záchranu demokracie pronásledován fašisty a nevybíravým způsobem napadán v pravicovém tisku. Zemřel předčasně v Praze.