Světoznámý český prozaik, dramatik, novinář, filmový
libretista, básník, překladatel, esejista, literární,
divadelní a výtvarný kritik, estetik a filosof,
určující osobnost české meziválečné literatury. Narodil se v rodině lékaře
v Malých Svatoňovicích. Studoval na gymnáziích v Hradci Králové a v Brně,
maturoval však v Praze (1909). V letech 1910-11 byl na studijním
univerzitním pobytu v Berlíně a v Paříži. Studium filosofie, estetiky, dějin
výtvarného umění a filologie na Univerzitě Karlově v Praze dokončil roku 1915.
Poté krátce působil jako vychovatel a knihovník 'Národního muzea'. V letech
1921-23 byl dramaturgem a režisérem 'Vinohradského divadla'. Stal se prvním
předsedou československého 'PEN-klubu' (1925-33), díky čemuž poznal řadu
zemí i světových spisovatelů. Přátelil se s prezidentem
Masarykem, byl bratrem malíře
Josefa
Čapka, jeho manželkou byla herečka a spisovatelka
Olga Scheinpflugová. Uznával pragmatismus, resp.
subjektivismus (věci nabývají významu tím, co znamenají pro člověka,
pravda je subjektivní a může být ovlivněna osobní zkušeností),
relativismus (pravda je závislá na jiných pravdách), toleranci
(různost názorů ano, výlučné teorie a ideologie ne),
humanismus (člověk
je nejvyšší hodnota) a liberalismus (svoboda pro každého). Čapkova
novinářská činnost se týkala především publikování v
'Národních listech' (1917-21) a v 'Lidových
novinách' (1921-38), jejichž charakter podstatně
ovlivňoval. Zajímal se o všechno možné, stal se
tvůrcem sloupku (stručnější než fejeton, glosuje denní události, zabývá
se morálkou a vkusem). Vymyslel mezinárodně používaný
termín "robot". V posledních měsících života byl vzhledem ke svým
aktivitám na záchranu demokracie
pronásledován fašisty a nevybíravým způsobem
napadán v pravicovém tisku. Zemřel předčasně v Praze.