Marina Ivanovna Cvetajevová (1892-1941)
Ruská básnířka, překladatelka a esejistka. Autorka psychologických básnických skladeb, poezie vzdoru a samoty i milostné lyriky. V roce 1919 emigrovala do Francie, kde zůstala až do začátku druhé světové války, pouze v letech 1922-25 žila v Praze a jejím okolí. Začínala jako autorka symbolistické poezie, počátkem dvacátých let pak vynikla v žánru expresionistické lyrické skladby, v níž uplatnila formu exaltovaného citového monologu. Její básně esteticky korespondují s akméismem a futurismem, hojně využívala impulsy z lidové slovesnosti. Psala též lyrickou autobiografickou prózu, dramata a literární eseje a úvahy o ruské kultuře a umění. Dva roky po návratu do Sovětského svazu spáchala sebevraždu.

  • Básník a čas
  • Černé slunce
  • Hodina duše
  • Krysař (Krysolov)
  • Labutí ležení (Lebedinyj stan)
  • Můj Puškin (Moj Puškin)
  • Po Rusku (Posle Rossii)
  • Poéma hory
  • Poéma konce
  • Pověst o Soněčce
  • Pražské vigilie
  • Upír (Moloděc)
  • Versty (Vjorsty)
  • Verše k Čechám
  • Začarovaný kruh
    Kolektiv autorů: Encyklopédia spisovatelov sveta, Obzor, Bratislava 1987
    Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993