Francouzský filosof (scholastik a metafyzik) a vědec (matematik, fyzik a fyziolog). Tvůrce novověké koncepce subjektu, zakladatel novověkého racionalismu a vědeckého objektivismu. Jeden ze zakladatelů analytické geometrie - zavedl pojem funkce a proměnné veličiny a soustavu pravoúhlých (kartézských) souřadnic. Účastnil se třicetileté války (snad i bitvy na Bílé hoře), dvacet let žil v liberálnějším Nizozemí, zemřel ve Švédsku, kam jej pozvala královna Cristina Augusta (1626-1689). Autor idealistického závěru: "Myslím, tedy jsem." ("Cogito ergo sum."). Rozhodujícím způsobem přispěl k novověkému pojetí přírody jako nekonečného, matematicky propočitatelného a předvídatelného univerza. Učil, že příroda je nepřetržitým souhrnem hmotných částic: "Pohyb hmotného světa je věčný a redukuje se na jednoduché přemisťování částeček - atomů." Používal pochybování jako prostředku k metodě usuzování. Na Descarta navázalo bezprostředně karteziánství, poté zejména Spinoza. Svou fyzikou ovlivnil zvláště francouzský materialismus 18. století, racionalistickým budováním filosofie vytvořil její vzor pro osvícenství 18.-19. století. Descartovy teze: "Existuji-li já, existuje celý okolní svět." později využil subjektivní idealismus (od 20. století je považován za otce moderního subjektivismu).