Ilja Grigorjevič Erenburg (1891-1967)
Ruský spisovatel, publicista a překladatel francouzské a španělské literatury. Již v mládí byl carem vypovězen na venkov. V letech 1908-1917 žil v politické emigraci v Paříži, kde poznal Lenina, kulturu západní Evropy a přední umělce avantgardy - mj. Pabla Picassa (1881-1973) a Georgese Braqua (1882-1963). Od roku 1921 byl dopisovatelem ve Francii, Německu a Španělsku. Obdržel 'Státní cenu Sovětského svazu' a mezinárodní 'Leninovu cenu'. Byl ovlivněn symbolismem, s I. světovou válkou se vyrovnával satirami. Po Stalinově smrti ztvárnil liberální proměnu ruského společenského života.

  • Bouře, 1942-52
  • Den druhý, 1934
  • Devátá vlna, 1942-52
  • Dýmky
  • Bez oddechu/Jedním dechem, 1935
  • Lásky Jeanny Neuillové, 1924
  • Lev na náměstí
  • Neobyčejná dobrodružství Julia Jurenita, 1922
  • Oheň
  • Pád Paříže, 1942-52
  • Rváč
  • Tání, 1954-56
  • Trust D. E., 1923
  • Třináct dýmek, 1923
  • Verše
  • Žiji
  • Život a smrt Nikolaje Kurbova, 1923
    Kolektiv autorů: Encyklopédia spisovatelov sveta, Obzor, Bratislava 1987
    Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993