Z idealistických a protiracionálních názorů Nietzschových a Bergsonových vyšel starší expresionismus. Chtěl uvolnit umělce od materiální skutečnosti i jejího reálného zobrazování. Umělec měl vyjadřovat pouze stav svého nitra, které je jedinou skutečnou realitou. Expresionisté vyznávali dualismus hmoty a ducha, které jim zároveň představovaly dramatický zápas dobra se zlem. Někdy měl expresionismus povahu společensko-etické utopie: přikládal umění významnou úlohu při mravní proměně člověka osvobozením lidského jedince z pout rodiny, národa, státu a třídy. Vedle tohoto spasitelského zaměření měl i ráz anarchistické vzpoury.