František Xaver Šalda (1867-1937)
Největší český literární kritik, publicista, prozaik, symbolistní básník, dramatik a esejista, profesor na pražské Univerzitě Karlově (ačkoli sám nedokončil právnickou fakultu). Spoluautor manifestu 'České moderny'. Stal se nezávislým spisovatelem, od roku 1925 vydával časopis 'Tvorba', o tři roky později založil 'Šaldův zápisník'. Psal eseje věnované Dantovi, Shakespearovi, Rimbaudovi, Máchovi a Sovovi, dopisoval si se Svobodovou. Uvedl k nám nové (zejména francouzské a anglické) kritické metody, které dále rozvíjel. Ovlivňoval vývoj českého písemnictví a kulturního života své doby. Dokázal předvídat vývoj uměleckých směrů, který ztotožnil s předjímáním budoucnosti a duchovního pokroku společnosti. Zemřel v Praze.

  • Analýza, 1891
  • Antonín Sova, 1924
  • Básně, 1997
  • Básnická osobnost Dantova, 1921
  • Boje o zítřek, 1898-1905
  • Časové a nadčasové, 1936
  • Dítě, 1923
  • Dřevoryty staré i nové, 1935
  • Duše a dílo, 1903-13
  • Génius Shakespearův a jeho tvorba, 1916
  • Juvenilie, 1925
  • Kritické glosy k nové poezii české
  • Loutky i dělníci boží, 1917
  • Mácha snivec i buřič, 1936
  • Medailonky
  • Mladé zápasy, 1934
  • Moderní literatura česká, 1909
  • Nova et vetera, 1938
  • O nejmladší poezii české, 1928
  • O tzv. nesmrtelnosti díla básnického, 1928
  • Strom bolesti/Strom života, 1920
  • Studie literárně-historické a kritické
  • Syntetism v novém umění, 1891-92
  • Šaldův slovník naučný, 1986
  • Tažení proti smrti, 1926
  • Umění a náboženství, 1914
  • Zástupové, 1921
  • Život ironický a jiné povídky, 1912
    Kolektiv autorů: Slovník českých spisovatelů, Libri, Praha 2000