Jindřich Hořejší (1886-1941)
Český básník a překladatel, tvůrce proletářské poezie, starší bratr Jana Aldy. Po maturitě (1904) a studiu na pražské technice odešel pěšky do Paříže (1905), kde vystudoval francouzský jazyk a literaturu na filosofické fakultě na Sorbonně a ekonomii na právnické fakultě v Dijonu (1909). Domů se vrátil těsně před vypuknutím první světové války. Než narukoval, zničil všechny své rukopisy. Na ruské frontě byl brzy raněn, léčil se v Berouně a Nižboru. Ve dvacátých letech byl členem 'Devětsilu'. Jeho intimní lyrika je charakteristická splynutím subjektivních pocitů a nálad s obecně působící problematikou sociální spravedlnosti, často v protikladu snu a skutečnosti. Z francouzské poezie překládal (s využitím argotu a jazykové periférie) zejména prokleté básníky, dále mj. Apollinaira a Jeana Rictuse (1867-1933). Do francouzštiny pak přeložil dílo Jaroslava Haška. Poslední dva roky života se léčil na plicní chorobu v dobříšském sanatoriu. Zemřel v rodné Praze, pochován byl na Vyšehradě.

  • Básně, 1932
  • Damasa Pětipsa život a dílo, 1931
  • Den a noc, 1931
  • Haló děvče, 1939
  • Hudba na náměstí, 1921
  • Korálový náhrdelník, 1923
  • Návrat ztraceného syna, 1941
  • Paní z námoří, 1966
  • Provdám svou ženu, 1940
  • Překlady, 1965
  • Rejstřík obcí a okresů Česko-slovenské republiky, které byly připojeny k Německu, k Maďarsku a k Polsku, 1938
  • Verše, 1969
  • Života bído, ty nejsi dědičná, 1951
    Kolektiv autorů: Čeští spisovatelé 20. století, Československý spisovatel, Praha 1985
    Kolektiv autorů: Lexikon české literatury H-J, Academia, Praha 1993
    Kolektiv autorů: Slovník českých spisovatelů, Libri, Praha 2000