Český kronikář. Pocházel z drobné šlechty. V roce 1520 utrakvistický farář v Kostelci u Budyně nad Ohří, o rok později kaplan ve Zlonicích. Po roce 1521 přestoupil ke katolictví. Asi od roku 1524 byl oblíbeným českým kazatelem tomášského kláštěra na Malé Straně. Od roku 1527 děkan na Karlštejně a farář v Tetíně. V květnu 1533 byl královskými úředníky jmenován správcem vyšehradské kapituly. V roce 1544 byl proboštem kapituly ve Staré Boleslavi. Rok poté byl načas pro neposlušnost uvězněn. V rozsáhlé kronice shrnul české dějiny od vybájeného příchodu praotce Čecha v roce 644 až po korunování Ferdinanda I. Habsburského (1503-1564) v roce 1526 (byl k tomu vybrán). Dílo je čtenářský poutavé, avšak slabě věcně podložené (uvědomovali si to již současníci). Obsahuje řadu nepřesností, omylů, ale i výmyslů, přesto bylo až do konce 18. století hlavním zdrojem poučení o české minulosti. Tehdy bylo dílo jednoznačně odmítnuto osvícenskou kritikou, zejména Dobnerem Gelasiem (1719-1790), Josefem Dobrovským a Františkem Palackým. Zemřel v Praze.