Český básník, prozaik, dramatik, literární a divadelní kritik, fejetonista, novinář, autor povídek a črt. Otec lékaře a spisovatele Ivana Hálka (1872-1945). Spolu s Janem Nerudou, který je pokládán za jeho antipóda, vůdčí představitel skupiny literátů kolem almanachu 'Máj'. Ve své době nejoblíbenější básník lyrických, optimisticky laděných veršů vzdávajících hold lásce, přírodě a bezprostřední radosti ze života (celé jeho literární dílo i názory ovlivnila nejvíce léta strávená v prostředí klidného středočeského venkova). Autor realistických próz z prostředí českého venkova a maloměsta, někdy s výraznějším zaměřením na psychiku hrdiny. Narodil se v Dolinku. V letech 1855-58 studoval na filosofické fakultě v Praze. Řídil časopisy 'Lumír' (1863, 1873), 'Zlatá Praha' (1864-65) a 'Květy' (1865-72), byl redaktorem v 'Národních listech' (1861-74). Zemřel v Praze.