Německý filosof a univerzitní profesor, od roku 1933 rektor na univerzitě v Marburgu. Byl ovlivněn Wilhelmem Diltheyem, Maxem Schelerem, Friedrichem Nietzschem a především fenomenologií Edmunda Husserla - díky nim dospěl k názoru, že evropská metafyzická tradice soustředěním se na jsoucno zapomněla na bytí. Na jeho analýzy pobytu člověka na světě (časovost, starost) navázal existencialismus (Heideggerovi se však tento název příliš nezamlouval) a zejména jeho hlavní představitel Jean-Paul Sartre. Heidegger byl jedním z nejvýznamnějších představitelů moderní ontologie. Ta je podle něj možná pouze v případě, že je bytí někde zpřístupněno. Způsob bytí lidské existence označil jako "dasein". "Dasein" ví o svém bytí a jde mu o toto bytí samo, protože má schopnost vztahovat se ke své smrti, k možnosti svého konce, tedy ke své konečnosti. Svůj raný projekt však nezavršil a zhruba od třicátých let se soustředil na vztah bytí a nicoty a na originální pojetí pravdy jako neskrytosti. Za východisko otázky smyslu bytí ale již nepovažoval výlučně lidskou existenci, nýbrž bytí chápal jako význačně dějinné. Čas je myšlen jako rozměr dějinně se odhalující pravdy bytí a člověk ve svém vztahu ke světu je chápán jako ten, kdo je schopen tuto pravdu vyslovovat. V pozdějších letech Heidegger studoval poezii a nelidskost v moderní společnosti. Kvůli svému bývalému členství v 'NSDAP' byl nucen po druhé světové válce žít v ústraní. Tento zákaz skončil v roce 1951, kdy opět začal přednášet na univerzitě.