Martin Heidegger (1889-1976)
Německý filosof a univerzitní profesor, od roku 1933 rektor na univerzitě v Marburgu. Byl ovlivněn Wilhelmem Diltheyem, Maxem Schelerem, Friedrichem Nietzschem a především fenomenologií Edmunda Husserla - díky nim dospěl k názoru, že evropská metafyzická tradice soustředěním se na jsoucno zapomněla na bytí. Na jeho analýzy pobytu člověka na světě (časovost, starost) navázal existencialismus (Heideggerovi se však tento název příliš nezamlouval) a zejména jeho hlavní představitel Jean-Paul Sartre. Heidegger byl jedním z nejvýznamnějších představitelů moderní ontologie. Ta je podle něj možná pouze v případě, že je bytí někde zpřístupněno. Způsob bytí lidské existence označil jako "dasein". "Dasein" ví o svém bytí a jde mu o toto bytí samo, protože má schopnost vztahovat se ke své smrti, k možnosti svého konce, tedy ke své konečnosti. Svůj raný projekt však nezavršil a zhruba od třicátých let se soustředil na vztah bytí a nicoty a na originální pojetí pravdy jako neskrytosti. Za východisko otázky smyslu bytí ale již nepovažoval výlučně lidskou existenci, nýbrž bytí chápal jako význačně dějinné. Čas je myšlen jako rozměr dějinně se odhalující pravdy bytí a člověk ve svém vztahu ke světu je chápán jako ten, kdo je schopen tuto pravdu vyslovovat. V pozdějších letech Heidegger studoval poezii a nelidskost v moderní společnosti. Kvůli svému bývalému členství v 'NSDAP' byl nucen po druhé světové válce žít v ústraní. Tento zákaz skončil v roce 1951, kdy opět začal přednášet na univerzitě.

  • Aus der Erfahrung des Denkens, 1954
  • Básnicky bydlí člověk
  • Bytí a čas (Sein und Zeit/Being And Time), 1926
  • Co je to - filosofie? (Was ist das - die Philosophie?/What Is Philosophy?), 1956
  • Co je metafyzika? (Was ist die Metaphysik?/What Is Metaphysics?), 1929
  • Čas a bytí, 1952
  • Das Realitätsproblem in der modernen Philosophie, 1912
  • Der Feldweg, 1953
  • Der Satz vom Grund, 1957
  • Der Ursprung des Kunstwerkes (Philosophies Of Art And Beauty), 1960
  • Der Zeitbegriff in der Geschichtswissenschaft, 1916
  • Die Selbstbehauptung der deutschen Universität, 1933
  • Die Technik und die Kehre, 1962
  • Dopis o humanismu (Über den Humanismus), 1946
  • Entschlossenheit zu Vorlauf in den Tod
  • Erläuterungen zu Hölderlins Dichtung, 1944
  • Herakleitos, 1970
  • Hölderlin a bytnost básnění (Hölderlin und das Wesen der Dichtung), 1936
  • Holzwege, 1950
  • Identita a diferenciace (Identität und Differenz/Essays In Metaphysics: Identity And Difference), 1957
  • Kant a problémy metafyziky (Kant und das Problem der Metaphysik/Kant And The Problem Of Metaphysics), 1929
  • Kants These über das Sein, 1962
  • Moje cesta k fenomenologii
  • Nietzsche, 1961 (2 díly)
  • O bytnosti pravdy/O pravdě bytí (Vom Wesen der Wahrheit), 1930-32
  • Otázka o věci (Die Frage nach dem Ding: Zu Kants Lehre von den transzendentalen Grundsätzen/What Is A Thing?), 1962
  • Platonovo učení o pravdě (Platons Lehre von der Wahrheit), 1942
  • Příspěvky k filosofii
  • Učení Dunse Scota o kategoriích a významech (Die Kategorien- und Bedeutungslehre des Duns Scotus), 1915
  • Učení o soudu v psychologismu (Die Lehre vom Urteil im Psychologismus: Ein kritisch-positiver Beitrag zur Logik), 1913
  • Unterwegs zur Sprache (On The Way To Language), 1959
  • Úvod do metafyziky (Einführung in die Metaphysik/An Introduction To Metaphysics), 1953
  • Věc (Das Ding), 1951
  • Vom Wesen des Grundes (The Essence Of Reasons), 1929
  • Vorträge und Aufsätze, 1954
  • Was heisst Denken? (What Is Called Thinking?), 1954
  • Wegmarken, 1970
  • Základní problémy fenomenologie, 1929
  • Zur Seinsfrage (The Question Of Being), 1956
  • Zur Sprache des Denkens, 1969
    Kolektiv autorů: Encyklopédia spisovatelov sveta, Obzor, Bratislava 1987
    Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993
    Kolektiv autorů: Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských, Odeon, Praha 1987