Český spisovatel s originálním vyprávěčským stylem, jeden z nejvýznamnějších prozaiků současnosti. Adoptivní syn ředitele pivovaru v Nymburku. Narodil se v Brně. Po maturitě na reálném gymnáziu (1935) studoval na právnické fakultě, navštěvoval však rovněž přednášky z dějin literatury, umění a filosofie. Po uzavření vysokých škol pracoval jako skladník, dělník, úředník, telegrafista a výpravčí. V roce 1946 dokončil studium práv a živil se jako pojišťovací agent, obchodní cestující a kulisák. V roce 1963 se stal spisovatelem z povolání. Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik ('Svědectví', 'Listy'). Ve svém díle čerpal z bohatých prožitků autentické životní zkušenosti (miloval dobré pivo), které s nevšední uměleckou imaginací a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy poznamených i skepsí a sardonickým černým humorem. Používal slang a poetismy, literaturu triviální i vysoce kultivovanou. V pozdních prózách nechal zaznít i silné melancholické tóny (nikoliv však depresivní). Po listopadu 1989 sepsal vzpomínky propojené s filosofickými úvahami a aktuálními politickými komentáři. Znal se s Kolářem, obdivoval svérázného a předčasně zesnulého malíře, grafika a průmyslového výtvarníka Vladimíra Boudníka a přátelil se s filosofem Egonem Bondym. Hrabalovy knihy byly mnohokráte úspěšně zfilmovány, obdržel také spoustu nakladatelských cen. Bohužel zemřel po pádu z okna pražské nemocnice, ve které se léčil.