Skotský osvícenský filosof, historik a ekonom. Pokračovatel anglického empirismu a senzualismu, subjektivní idealista. Jakožto významný představitel agnosticismu ovlivnil Immanuela Kanta. Zdroj poznání spatřoval ve zkušenosti, chápané jako naše duševní zážitky. Rozlišuje původní smyslové dojmy (imprese) a jejich otisky v paměti (čili ideje). Předmětem filosofie tedy není vnější svět, nýbrž vztahy mezi dojmy a idejemi. Zákon sdružování idejí vede v mysli k asociaci představ podle podobnosti či odlišnosti, podle prostorové a časové soumeznosti a podle příčinnosti. Toto sdružování však nemá reálný základ - přesvědčení, že i v budoucnu za určitými jevy budou následovat určité účinky, je založeno pouze na zvyku a víře, že tomu tak bude vždy. Přesto vědám přisuzoval oprávněnost, poznání geometrie a matematiky považoval dokonce za jisté, neboť se zabývají kvantitativními vztahy představ. Navrhl nahradit ve vědách přísnou kauzalitu pravděpodobností a sám se její teorií zabýval. Kritizoval teologii a náboženství. V etice zdůrazňoval roli citů (libosti, nelibosti a sympatie) a praktičnost jednání, byl blízký utilitarismu. Jakožto národohospodář byl v jistém smyslu předchůdcem Adama Smithe. Originálně spojil postřehy mnoha předchůdců v ucelenou společenskou a národohospodářskou teorii. Nejdůležitější ekonomická pojednání se týkají měny, zahraničního obchodu a úroku. Kritizoval merkantilistickou politiku, formuloval základní myšlenku kvantitativní teorie peněz, poukazoval na neblahé důsledky obchodní nevraživosti mezi národy. V psychologii anticipoval (předjímal) behaviorismus. Řadu let působil v zahraničí a v Londýně. Zemřel v rodném Edinburghu.