Zénón z Eleje (asi 490-430 př. n. l.)
Řecký filosof, představitel školy eleatů, žák a pokračovatel Parmenidův. Dováděním důkazů o možnosti pohybu "ad absurdum" hájil nauku svého mistra o jediném, zcela neměnném a nehybném jsoucnu, které vylučuje jakoukoli možnost pohybu, změny a času. Proslulými se staly jeho čtyři argumenty proti skutečnosti pohybu (tzv. "Zénónovy paradoxy" nebo "Zénónovy aporie"), jejichž problematikou se zabýval již Aristotelés. Zénón přišel s nepřímou důkazovou metodou. Jeho aporie byly krátké úvahy dokazující nutnost něčeho, co odporuje přesvědčení každodenní zkušenosti a smyslově evidentním faktům. Platí-li Parmenidův předpoklad, že bytí je a nebytí není, není možné, aby existovalo něco takového jako pohyb: "Nemůže existovat žádný pohyb z jednoho místa do druhého, neboť kdyby takový existoval, tak by existovala ukončená nekonečnost, toto je však nemožnost." Achilles nemůže želvu, která má jen nepatrný náskok, v závodě dohonit, neboť aby dosáhl jen bodu, z něhož želva vyběhne, musel by potřebovat nesčetné, nekonečně mnohé prostory. Doběhne-li skutečně želvu, tak je to nelogický fenomén, tedy žádná realita, žádné pravé bytí, nýbrž jen klam. Neboť nikdy není možné ukončit nekonečné. Jiný prostředek vyjádření tohoto učení je letící, avšak stojící, nepohybující se šíp. V každém okamžiku svého letu má polohu, v této poloze je v klidu. Byla by suma poloh klidu identická s pohybem? Byl by nyní klid, nekonečně opakovaný, pohybem, tedy svým vlastním protikladem? Aporie jsou tedy založeny na myšlence, že každá nepřetržitá veličina (kontinuum) se skládá z nekonečného množství skutečných částí (například čára z nekonečného množství skutečných bodů, čas z nekonečného množství okamžiků). Proto například podle aporie "půlení" pohybující se těleso, dříve než by dorazilo k cíli, muselo by projít polovinu dráhy, ale než by ji prošlo, muselo by projít polovinu této poloviny a pak i té nové a další a další, takže do cíle nikdy nedorazí a vlastně se ani nevzdálí od svého východiska. Zénón vyvinul tak důvtipné a rafinované umění důkazu, že byl považován za zakladatele dialektiky, která později v Řecku dosáhla neobyčejného rozkvětu. Některé stránky Zénónovy koncepce kontinua objasnila teprve moderní matematika (čas probíhá v každém okamžiku, jednotlivé momenty pochází pouze z našeho myšlení).

  • (Žádný Zénónův spis neexistuje.)
    Kolektiv autorů: Filosofický slovník, Olomouc, Olomouc 1998
    Nietzsche Friedrich: Filosofie v tragickém období Řeků, Votobia, Olomouc 1994
    Störig Hans Joachim: Malé dějiny filosofie, Vyšehrad, Praha 1999