Český romanopisec a dramatik, tvůrce historických povídek, románů a cyklických románových kronik z českých dějin (husitství, pobělohorská protireformace, národní obrození), historických a vesnických dramat a her s pohádkovými motivy. Narodil se ve východočeském Hronově, vyrůstal v Broumově. Absolvoval gymnázium v Hradci Králové (1867-71). Po studiu dějepisu na filosofické fakultě v Praze (1871-74) působil jako středoškolský učitel v Litomyšli a po roce 1888 v Praze. V roce 1917 jako první podepsal 'Manifest českých spisovatelů', čímž vyjádřil touhu po národní samostatnosti. Po volbách v roce 1920 se stal členem republikového senátu. V letech 1901-21 redigoval časopis 'Zvon'. Historickou objektivností, realičností a aktuálním vylíčením smyslu českých dějin přiblížil svá díla současnosti. Vybíral si látky romantické i psychologické, konfrontoval osobní ideály se soudobou společností. Hlubší pohled na vlastní životní epochu rozvinul ve svých memoárech. Zemřel v Praze.