Irský prozaik a básník píšící anglicky, patrně největší spisovatel 20. století. Narodil se v Dublinu. Jeho experimenální prozaické dílo otevřelo nové možnosti rozvoje literárním průnikem do lidského podvědomí (tzv. "technikou proudu vědomí"), uchopením poetické logiky mýtu jako síly narušující racionalitu dějin i příčinnou výstavbu románového děje a rozehráním tvůrčích možností jazyka (sám jich ovládal více než deset). Po studiích na jezuitských školách a na dublinské katolické univerzitě učil na jazykové škole v istrijské Pule, později přednášel o Williamu Shakespearovi a jeho 'Hamletovi' na univerzitě v italském Terstu. Literárně debutoval sbírkou lyrických básní, těžící z renesanční a barokní symboliky ale zárověň exponující v jednoduchém milostném příběhu lyrického hrdiny budoucí témata zrady, žárlivosti a masochismu. V následném souboru povídek vytvořil z nahodile vybraných osudů obyvatel irské metropole univerzální podobenství lidského a společenského života, zárověň však ukázal na hlubokou krizi irského národního vědomí a na nemožnost vybudovat kontinuitu mezi tradicí a přítomností, jednotlivcem a společností, národem a světem. V autobiografickém románu vysvětlil mj. svůj experimentální přístup k jazyku i pojetí básnické vize (tzv. "epifanii"). V roce 1902 odešel do Paříže, aby zbytek života strávil v exilu (rodné Irsko navštěvoval pouze sporadicky). Během první světové války žil v Curychu, kde napsal své jediné drama a kde pracoval na svém největším románu, spojujícím antický příběh a vylíčení jednoho červnového dublinského dne roku 1904. V jeho poslední významné próze, založené na lidové baladě, připomínají hlavní postavy archetypy (pravzory). Jsou součástí univerzálního mýtu, který díky jazykové hře zahrnuje v kruhovém pohybu vývoj všech jazyků a kultur. Joyce se sice prosadil zejména jako tvůrce mytologicko-filosofických symbolistních románů, dovádějících k dokonalosti metodu vnitřního monologu, ale cizí mu rozhodně nebyl ani naturalismus a surrealismus. Velký vliv na něj měli Tomáš Akvinský a Giordano Bruno. Celý život trpěl vážnou oční chorobou a většinu života strávil na pokraji chudoby. Zemřel ve švýcarském Curychu.