Český jazykovědec, literární historik, básník, prozaik a překladatel, přední osobnost národního obrození. Tvůrce jazykového a literárního programu, který realizoval ve vlastních básních. Vystudoval filosofii (1795) a práva (1799), poté byl středoškolským profesorem. V roce 1840 se stal rektorem univerzity. Svými díly položil základy česky psané bohemistiky a vědy vůbec. Jungmannovy básnické překlady (Goethea, Schillera, Miltona a Chateaubrianda) se staly uměleckým vzorem novočeským překladům - znamenaly odklon české poezie od klasicistické uměřenosti a normativnosti k modernímu preromantismu, který vyzdvihoval slavnou českou minulost, humanismus a sílu národa obsaženou ve folklóru. Národní obrození chápal jako začátek nové epochy - sám nepřispěl pouze obrozenecké vědě, ale i krásné literatuře jako takové. Do (nejen pro tehdejší dobu) velkolepého slovníku o 120000 slovech přidal i vlastní novotvary. Stal se autorem první české romance. Zemřel v Praze.