Český filosof, prozaik a dramatik, představitel radikálně subjektivního idealismu, solipsismu (existuji jen já a mé zážitky) a voluntarismu (základem bytí je vůle). Zcela svobodný myslitel, v praxi usilující především o soulad s vlastním filosofickým stanoviskem. Narodil se v Domažlicích. Jeho otec se vyučil mlynářem, později se však stal úředníkem v advokátní kanceláři. Mladý Klíma navštěvoval až do ledna 1895 gymnázium, poté ale byl za protihabsburský výrok vyloučen ze studia. Od roku 1904 žil v Praze. Vedl samotářský a excentrický život, přispíval např. do 'Tribuny' (1919-21) a 'Práva lidu' (1925). Byl ovlivněn zejména Arthurem Schopenhauerem a Friedrichem Nietzschem (přijal jeho protikřesťanskou antimorálku), ale i Maxem Stirnerem. Psal filosofické stati i krásnou literaturu (směle boural veškeré estetické a etické normy, rozbíjel jakékoli konvence). Zemřel na tuberkulózu v Praze, pochován byl na Malvazinkách. Klímovo dílo je rozptýleno do soukromých dopisů a rukopisů vydávaných po autorově smrti.