Český pedagog, teolog, filosof, sociální a náboženský myslitel a spisovatel. Kněz a od roku 1648 poslední biskup 'Jednoty bratrské'. Teoretik jazykového vzdělání, autor významných pedagogických prací. Po studiích na bratrské škole v Přerově, na akademii v Herbornu a na univerzitě v Heidelbergu byl od roku 1614 správcem bratrské školy a od roku 1616 duchovním v Přerově, v letech 1618-21 ve Fulneku. Od roku 1621 se ukrýval. V těžké politické situaci a po osobní tragédii (smrt ženy a dvou dětí při moru) sepsal své stěžejní sociálně-alegorické a kritické dílo. Jako uznávaný učenec se stal politickým mluvčím pobělohorské emigrace, snažil se dosáhnout intervence protestantských mocností ve prospěch české reformace. Navrhl vytvořit ekumenickou radu církví. Po uzavření vestfálského míru (1648) a po smrti druhé manželky jej sužoval pocit beznaděje. Po vynuceném odchodu z vlasti žil v letech 1628-41, 1648-50 a 1654-56 s rodinou v polském Lešnu, 1641-42 v Anglii, 1642-46 ve Švédsku a v pruském, Švédy ovládaném Elbingu (aby reformoval švédské školství), 1650-54 (z podobných důvodů) v uherském Sárospataku. Po vypálení Lešna (1656) pobýval v Amsterodamu. Komenský pod vlivem Descarta a Rotterdamského spojuje domácí reformační tradici s evropským náboženským i filosofickým myšlením (Jakob Böhme (1575-1624), Mikuláš Kusánský (1401-1464), Bacon, Campanella). Jeho dílo je hluboce humanistickou odpovědí na problémy soudobé společnosti (sužované třicetiletou válkou), na národní tragédii i na osobní zkušenosti z exulantského života. Usiloval o sjednocení veškerého lidského vědění na jediném základě, tzv. "pansofii" (všemoudrosti), která by umožnila všeobecnou nápravu i v oblasti morálky. Nejvýznamnější filosofické dílo (v úplnosti nalezené v rukopise až v roce 1935) pojednává o "lidských věcech", o jejich narušení a o možnosti všeobecného osvícení. Na základě novoplatónské emanační teorie dělí svět na čtyři stupně (sestupně od světa možného až po upadlý svět hmotný), oproti tradičnímu pojetí však hmotným světem řada nekončí, ale stává se vzestupnou prostřednictvím světa lidské dovednosti, přes svět prostřednictvím světa lidské dovednosti, přes svět mravnosti až ke světu duchovnímu. Lidstvo má být sjednoceno na základě vědy všem přístupné (zdarma!) a společné a na základě víry. Pedagogické dílo řeší všeobecné i některé speciální pedagogické a didaktické otázky. Základním didaktickým požadavkem je přirozenost, tedy požadavek, aby se výchova vzdala násilných metod a respektovala přirozený rozvoj dítěte. Pokusil se o sjednocení veškerého lidského vědění na jednom základě. Vypracoval ucelený systém školské soustavy, mj. utvořil typologii vyjadřující přirozené rozdíly mezi dětmi, které je třeba respektovat. Své většinou latinsky psané teologické, vzdělávací a útěšné spisy věnoval církvi. Zemřel v Amsterodamu, pohřben však byl v Naardenu, kde se nyní nachází jeho muzeum a památník.