Český pedagog, teolog, filosof,
sociální a náboženský myslitel a spisovatel. Kněz a od roku 1648 poslední biskup
'Jednoty bratrské'. Teoretik jazykového vzdělání, autor významných pedagogických
prací. Po studiích na bratrské škole v Přerově, na akademii v Herbornu a na
univerzitě v Heidelbergu byl od roku 1614 správcem bratrské školy a od roku 1616
duchovním v Přerově, v letech 1618-21 ve Fulneku. Od roku 1621 se ukrýval. V těžké
politické situaci a po osobní tragédii (smrt ženy a dvou dětí při moru) sepsal své
stěžejní sociálně-alegorické a kritické dílo. Jako uznávaný učenec se stal
politickým mluvčím pobělohorské emigrace, snažil se dosáhnout intervence
protestantských mocností ve prospěch české reformace. Navrhl vytvořit ekumenickou
radu církví. Po uzavření vestfálského míru (1648) a po
smrti druhé manželky jej sužoval pocit beznaděje. Po vynuceném odchodu z vlasti
žil v letech 1628-41, 1648-50 a 1654-56 s rodinou v polském Lešnu, 1641-42 v Anglii,
1642-46 ve Švédsku a v pruském, Švédy ovládaném Elbingu (aby reformoval švédské
školství), 1650-54 (z podobných důvodů) v uherském Sárospataku. Po vypálení Lešna
(1656) pobýval v Amsterodamu. Komenský pod vlivem Descarta a
Rotterdamského spojuje domácí reformační tradici s evropským
náboženským i filosofickým myšlením (Jakob Böhme (1575-1624),
Mikuláš Kusánský (1401-1464),
Bacon, Campanella). Jeho dílo je hluboce
humanistickou odpovědí na problémy soudobé společnosti
(sužované třicetiletou válkou), na národní tragédii i na osobní zkušenosti z
exulantského života. Usiloval o sjednocení veškerého lidského vědění na jediném
základě, tzv. "pansofii" (všemoudrosti), která by umožnila všeobecnou nápravu i v
oblasti morálky. Nejvýznamnější filosofické dílo (v úplnosti nalezené v rukopise až
v roce 1935) pojednává o "lidských věcech", o
jejich narušení a o možnosti všeobecného osvícení. Na
základě novoplatónské emanační teorie dělí svět na
čtyři stupně (sestupně od světa možného až po upadlý svět hmotný), oproti tradičnímu
pojetí však hmotným světem řada nekončí, ale stává se vzestupnou prostřednictvím
světa lidské dovednosti, přes svět prostřednictvím světa lidské dovednosti, přes
svět mravnosti až ke světu duchovnímu. Lidstvo má být sjednoceno na základě vědy
všem přístupné (zdarma!) a společné a na základě víry. Pedagogické dílo řeší všeobecné
i některé speciální pedagogické a didaktické otázky. Základním didaktickým požadavkem
je přirozenost, tedy požadavek, aby se výchova vzdala násilných metod a respektovala
přirozený rozvoj dítěte. Pokusil se o sjednocení veškerého lidského vědění na jednom
základě. Vypracoval ucelený systém školské soustavy, mj. utvořil typologii
vyjadřující přirozené rozdíly mezi dětmi, které je třeba respektovat. Své většinou
latinsky psané teologické, vzdělávací a útěšné spisy věnoval církvi. Zemřel v
Amsterodamu, pohřben však byl v Naardenu, kde se nyní nachází jeho muzeum a památník.
Amphitheatrum universitatis rerum, 1624-27
Anděl míru (Angelus pacis), 1667
Brána jazyků otevřená/Dveře jazyků otevřené (Janua linguarum reserata), 1631
Hlubina bezpečnosti (Centrum securitatis), 1633
Informátorium školy mateřské, 1630
Jak dovedně užívati knih, hlavního nástroje vzdělávání
Kancionál
Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, 1650
Labyrint světa a ráj srdce, 1623-31
Listové do nebe (Briefe an den Himmel), 1616
Moudrého Katona mravní poučování, 1662
Nejdokonalejší metoda jazyků (Linguarum methodus novissima), 1649
O poezii české (Über tschechische Poesie), 1620
Plán vševědy, 1643
Poklad českého jazyka (Linguae Bohemicae thesaurus)
Svět v obrazech (Orbis sensualium pictus), 1658
Škola hrou
Škola na jevišti (Schola ludus), 1654
Theatrum universitatis rerum: To jest Divadlo světa, 1616-18
Truchlivý, 1622-24
Velká didaktika (Didaktika Magna/Opera didactica omnia), 1638
Všeobecná porada o nápravě věcí lidských (De rerum humanarum emendatione consultatio catholica), 1670
Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993
Kolektiv autorů: Lexikon české literatury K-L, Academia, Praha 1993
Kolektiv autorů: Slovník českých spisovatelů, Libri, Praha 2000