Chorvatský prozaik, dramatik, básník a esejista, výjimečná osobnost moderní chorvatské literatury. Vystudoval vojenskou akademii v Budapešti, první světovou válku prožil jako voják v Haliči. Poté byl redaktorem cenzurou zakázaných levicových časopisů 'Plamen' (1919), 'Književna republika' (1923-27), 'Danas' (1934) a 'Pečat' (1939-40). V období fašistického nezávislého chorvatského státu (1941-45) byl několikrát zatčen a jeho díla byla zakazována. Po druhé světové válce redigoval literární časopisy 'Republika' a 'Forum' a řídil 'Lexikografický ústav', vydávající encyklopedie. Ve svých esejích se zabýval problémy z oblasti literatury, kultury, historie, filosofie, práva a medicíny. V dramatech pak aktuálně parafrázoval náměty historické, zpracovával autentické zážitky z první světové války a analyzoval rozklad chorvatské šlechty a buržoazie. Následky a zlo nespravedlivé války zpřítomňoval v novelách, zatímco v románech se zaměřil na povahokresbu postav. Ve stěžejní románové trilogii odsoudil totalitní režimy v Evropě 20. století, v cestopise anticipoval (předjímal) vznik stalinismu v Sovětském svazu. V poezii vycházel z motivů válečných a sociálních, zpracovával i látky z národní minulosti. Balady napsal stylizovaným kajkavským nářečím. Krležova tvorba měla veliký vliv na členy levicově orientované jugoslávské inteligence. Zemřel v rodném Záhřebu.