Přední německý filosof, spoluzakladatel moderní hermeneutiky. Narodil se v Marburgu. Studoval filosofii, germanistiku, historii a dějiny umění v Breslau, Marburgu a Mnichově, promoval roku 1922. Od roku 1949 byl profesorem na univerzitě v Heidelbergu. Byl ovlivněn zejména Heideggerem, u něhož se habilitoval (1929), navazoval však rovněž na Diltheye a Husserla. Hermeneutiku klade do souvislosti s lidskou existencí. Ta je vysvětlována z řeči (textu) jako z univerzálního prostředku našeho setkávání se jsoucím. Předpokladem každého rozumění je předjímání celkového smyslu (tzv. předvědění, předporozumění). Klade důraz na dějinný moment rozumění - tradice je podle něho nevyčerpatelná, protože každá generace začíná znovu, a to, co je tradováno, ukazuje v nových situacích nové významové aspekty - v setkávání s texty se stále rodí nové otázky, tedy i nové odpovědi.