Český dramatik, prozaik, esejista, literární a výtvarný kritik a publicista, libretista, povoláním lékař. Představitel snah čapkovské generace o oslovení obyčejného člověka, autor divadelních her, fejetonů, vzpomínkových próz, knih pro děti a mládež i studií o malířích. Narodil se v Královských Vinohradech (nyní Praha). Po maturitě na gymnáziu (1906) vystudoval lékařskou fakultu (1914). V roce 1914 byl odvelen do Bukoviny, se zraněním se dostal do Vídně. Roku 1916 se dal zajmout na ruské frontě, po roce vstoupil do československých legií. V únoru 1920 se přes Japonsko a Čínu vrátil do Prahy. V červenci 1939 uprchl přes Polsko do Francie, o rok později byl evakuován do Anglie. Po návratu žil v ústraní. Zpočátku psal novoklasicistně stylizované prózy, po první světové válce se zaměřil na otázky zločinu a trestu. Oslavoval nepatetické lidské hrdinství a solidaritu. Bratr židovského spisovatele Jiřího Langera (1894-1943), autora 'Devíti bran'. Zemřel v Praze, pohřben byl na Vyšehradě.