Vladislav Vančura - Markéta Lazarová (1931)
Baladický román, jeden z vrcholů Vančurovy tvorby. Autor se poprvé věnuje historickému námětu, který je dokonce inspirován rodovou kronikou Vančurů z Řehnic. Přesto nejde o historický román v pravém slova smyslu, prostředí, které mimochodem není přesně určeno, je pouze kulisou příběhu s hlubším významem.

Jak již bylo řečeno, děj se odehrává "v kraji mladoboleslavském", v dobách středověkých lapků. Jedním z nich je i muž zvaný Kozlík z Roháčku. Autor nás seznamuje s jeho rodinnou tlupou a jejím životem. Vzápětí jsme svědky roztržky Kozlíkova rodu s rodem Lazara z Obořiště a Kozlíkovy odvety v podobě zničení Lazarova sídla. To vše se děje v době, kdy jsou na blízku královi vojáci pod vedením hejtmana Piva, kteří mají za úkol vypořádat se s tlupou loupežníků. Je nutno opustit Roháček a vydat se na cestu. Ještě předtím však Kozlíkovi muži zajímají zbloudilého Kristiána, syna německého hraběte. Kozlíkův syn Mikuláš se mstí Lazarovi únosem jeho dcery Markéty. Paralelně se rozvíjejí dva vztahy, v nichž záměrně kontrastují charaktery i životní postavení jednotlivých postav - Kristiánova láska k divošské Alexandře, Kozlíkově dceři, a vztah Mikuláše a Markéty, která byla od mládí zaslíbena Bohu. Markéta prožívá po celý čas vnitřní rozpor, obviňuje se ze spáchání smrtelného hříchu, ale běh událostí nedokáže ovlivnit. Loupežníci se opevní kdesi v Šerpinském hvozdě, dojde k setkání Markéty s otcem, který je rovněž zajat a vzápětí propuštěn. Stejnětak je zajat Kristiánův otec, starý hrabě, který se setkává se synem. Ležení loupežníků je napadeno Pivovým vojskem a dobyto, Kozlík je zajat, Mikuláš s Markétou, Alexandra a další stěží uniknou, Kristián nenajde odvahu je následovat. Zanedlouho nato zešílí a bloudí lesem. Alexandra ho nalézá a probodává ho dýkou. Mikuláš posílá Markétu za Lazarem na Obořiště, aby se sám pokusil osvobodit Kozlíka. Markéta se po mnoha útrapách ocitá znovu před otcem, který ji odmítá, poté se na čas uchyluje do kláštera. Mikuláš shromáždí tlupu chlapů a podniká útok na Boleslav, je ale poražen a uvržen do vězení a stejně jako Kozlík čeká na popravu. Na závěr se všichni setkávají, Kozlík i Mikuláš jsou popraveni, Alexandra zanedlouho porodí syna, spáchá sebevraždu a osiřelého dítěte se ujímá Markéta, která se rovněž stane matkou. Hlavní téma - nespoutatelná láska, rozmanitost a plnost života - je záměrně zasazeno do světa středověkých lapků, postav schopných velkých činů i skutků, kteří výrazně kontrastují s moderním člověkem, kterého analyzuje psychologický román. Z tohoto pohledu jde i o polemiku se soudobou literaturou a životním stylem. Tato polemika je obsažena především ve způsobu uměleckého ztvárnění. Autor využívá prvků dobrodružného románu k vykreslení střetu charakterů s realitou. Postavou vypravěče, vstupujícího do děje, zdůrazněnou již v dřívějších dílech, navazuje Vančura na renesanční a preromantickou tradici. Dramatičnost a autentičnost je zvyšována dynamickým jazykem (opět je využito různých jazykových vrstev), častá jsou metaforická vyjádření i dialogy hlavních postav či hodnotící a komentující promluvy vypravěče, děj je převáděn do přítomného času. Časová posloupnost událostí není opět zcela respektována. Vše spojeno dohromady tvoří toto unikátní dílo, vyjadřující Vančurův vztah k životu, jeho snahu o nový přístup k němu. Je to jedna z trvalých hodnot naší literatury. Filmové zpracování z roku 1967 režíroval František Vláčil (1924-1999).


http://www.studentskeprace.cz/soubory/vancura.doc