Francouzský prozaik, historik, sociolog, politolog,
advokát, filosof, ideolog osvícenství, kritik královského absolutismu
(zejména vládu Ludvíka XIV.), zakladatel geografického směru v sociologii.
Za úkol filosofie pokládal studium příčinných vztahů mechanicky
chápaného hmotného světa, nezávislého na bohu. Snažil se objasnit
původ státního zřízení, povahu zákonů, vytvořil plán společenských
reforem, vypracoval teorii dělby moci. Jako přirozený stav považoval
mír a vzájemnou rovnost, za nejlepší formu státního zřízení pokládal
konstituční monarchii, spoluformuloval "kvantitativní teorii peněz".
Ve svém nejznámějším románu v dopisech satiricky vylíčil pod orientální
maskou soudobou Francii, zkritizoval její absolutismus i církev a
duchovenstvo, zrelativizoval samozřejmost chápání všeho evropského jako
normálního a přirozeného.
Cestopisy (Les Voyages)
O duchu zákonů (Vom Geist der Gesetze), 1748
Perské listy, 1721
Úvaha o příčinách velikosti a pádu Římanů, 1734
Úvahy (Pensées)
Kolektiv autorů: Encyklopédia spisovatelov sveta, Obzor, Bratislava 1987
Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993
