Český básník, dramatik, prozaik, esejista a překladatel. Představitel asociativní poezie poetismu, člen 'Devětsilu'. Narodil se v Biskoupkách u Moravského Krumlova. Otec byl Nezvalovým prvním učitelem a měl významný vliv na jeho politické smýšlení i nadání. Nezval navštěvoval gymnázium v Třebíči, na kterém v roce 1919 maturoval. Poté se na jeden semestr zapsal na práva na brněnské univerzitě, odkud na jaře 1920 přešel na filosofickou fakultu do Prahy, kde ho zajímaly zejména přednášky F. X. Šaldy. V letech 1924-25 byl tajemníkem redakce 'Masarykova naučného slovníku' a v sezóně 1928-29 působil jako dramaturg 'Osvobozeného divadla'. V roce 1926 byl krátce vojákem, ale záhy byl služby sproštěn. Nezval často cestoval (Monako, Itálie, Sovětský svaz), významná byla jeho první cesta do Francie (1933), kde se seznámil s A. Bretonem a ostatními surrealisty, což jej podnítilo k založení obdobné skupiny v Čechách (1934). Tehdy sepsal 'Manifest surrealismu'. V roce 1938 se skupinu pokusil rozpustit, když se její členové angažovali proti moskevským procesům. Ve 30. letech se Nezval podílel na protifašistickém hnutí a za války (1944) byl krátce vězněn. V roce 1945 potřetí vstoupil do zaměstnání a do roku 1951 řídil filmový odbor na ministerstvu informací. Nezvalovu tvorbu, jež je mnohotvárným odrazem světa, nejvíce ovlivnili K. Hlaváček, O. Březina, J. Deml, J. A. Rimbaud, G. Apollinaire a překlady francouzských básníků od Karla Čapka, psal také experimentální prózu inspirovanou Marcelem Proustem. ("Ještě zapomenout na všechno, co drtí, na smutek a úzkost ze života a smrti.", "A nazváno buď prostou chatrčí. Ó palmy, přineste svůj rovník nad Vltavu. Šnek má svůj prostý dům, z nějž růžky vystrčí, a člověk neví, kam by složil hlavu.") Nezval zemřel v Praze.