Německý idealistický
filosof a básník, vyhraněný individualista a
iracionalista, tvůrce voluntaristické koncepce vůle a věčného návratu jako
základního určení člověka. Narodil se v rodině evangelického pastora.
Vystudoval klasickou filologii a teologii v Bonnu a filosofii v Lipsku,
již ve 24 letech obdržel profesuru pro klasickou filologii v Basileji.
Zpočátku byl ovlivněn Schopenhauerem,
německým
romantismem a antickými mysliteli.
Varujícím pesimismem odmítal možnost poznání (iluze) i
mravnosti (
dekadence) a ve své "filosofii
života" preferoval tajemné
síly i temné aforistické a mytické vyjadřování. Zamiloval si hudbu
skladatele Richarda Wagnera, aby na ni posléze
začal prudce útočit a odmítat ji.
Rozlišoval umění na "apollinské" (jasné, harmonické) a na "dionýské"
(vášnivé, nespoutané), v křesťanství viděl původce
nihilismu. Nietzsche výrazně ovlivnil vývoj filosofie v druhé polovině
19. století a zejména ve století následujícím - inspiroval filosofii života,
existencialismus a další filosofické směry,
jeho díla mají vysokou estetickou hodnotu. Hitlerovský
fašismus ovšem některé části Nietzscheovy
ideologie o příchodu nadčlověka tendenčně zneužil. Koncem 70. let se Nietzsche
zdravotně zhroutil, v prvních dnech roku 1889 pak byl postižen paralytickým
záchvatem a dobu do vysvobozující smrti strávil v duševním oblouznění
nejprve v péči své matky a později i své sestry.