William Shakespeare - Othello, benátský mouřenín (1604)
Pozdě renesanční tragédie žárlivosti. Ctižádostivý důstojník ve službách benátské republiky Jago nenávidí svého představeného, černého generála Othella, protože se mu nedostalo povýšení. Místo něj se náměstkem stává Cassio. Othello připlouvá na ostrov Kypr jako vůdce výpravy proti Turkům, setkává se s manželkou Desdemonou, ale oba se stávají obětí Jagovy intriky. Jago zasévá do duše Othellovy různými narážkami pochybnosti o Desdemonině věrnosti. Nakonec nastraží léčku, aby vzbudil u Othella žárlivost - Desdemona má mít schůzku s Cassiem. Obětí se stává Desdemona, zaškrcená Othellem. I když Jagova žena prozrazuje intriku, pro Othella pozbyl už život smyslu. Zhroutil se celý jeho svět, jeho víra v lásku a přátelství. Končí sebevraždou.

Shakespeare v této tragédii ukázal, jak snadnou kořistí vychytralé podlosti jsou hrdinskost a poctivost.


Ložnice na hradě. Desdemona v posteli spící. Vystoupí Othello se světlem v ruce.

OTHELLO
Musí to být, musí to být, mé srdce.
Nechte mě smlčet proč, vy cudné hvězdy!
Musí to být. Krev její neproleju
a její kůži, bělejší než sníh
a hebkou jako úběl, neporuším.
Leč zemřít musí, klamala by jiné.
Zhasni, má svíce, a pak - zhasni, svíce!
Když zhasím tebe, planoucí ty služko,
obnovit mohu zas jak dřív tvou záři,
kdybych si po ní stýskal. Ale tebe
jak jednou zhasím, arcidílo boží,
kde, kdeže vzít ten promethejský žár,
jenž by tě zažeh zas? Když růži urvu,
živoucí růst jí vrátit nedokáži
a musí zvadnout. Přivoním k ní na kři. (políbí ji)
Ó vůně, že div nepřemluvíš právo,
by zlomilo svůj meč! Jen ještě jednou!
Taková mrtva buď, a zabiv tebe,
budu tě milovat. Už naposledy!
Tak sladké a tak strašné! Musím plakat,
leč jsou to kruté slzy, jako nebes:
trestající milujíce. Vzbudila se.
DESDEMONA
Kdo je to? Othello?
OTHELLO
Já, Desdemono.
DESDEMONA
Lehnete si, můj pane?
OTHELLO
Pomodlila
ses na noc, Desdemono?
DESDEMONA
Pomodlila.
OTHELLO
Vzpomínáš-li si na nějakou vinu
neusmířenou dosud s hněvem nebes
a s jejich milostí, pros za ni teď!
DESDEMONA
Můj bože, choti, proč mi tohle říkáš!
OTHELLO
Učiň to a buď stručná! Poodejdu.
Já tvého ducha nepřipraveného
zabíjet nechci za nic, ne tvou duši.
DESDEMONA
O zabíjení mluvíš?
OTHELLO
Ano. Mluvím.
DESDEMONA
Tak polituj mě Bůh!
OTHELLO
Z té duše: amen!
DESDEMONA
Když pravíš amen, snad mě nezabiješ.
OTHELLO
Hm!
DESDEMONA
A přece se tě bojím. Býváš strašný,
když takhle poulíš zrak. Proč bych se bála,
nevím a nemám. Ale bojím se tě.
OTHELLO
Lituj svých vin!
DESDEMONA
Jsou leda láska k tobě.
OTHELLO
Tak umřeš pro ni!
DESDEMONA
Nepřirozené je to vraždit lásku.
Proč, probůh, si tak hryžeš spodní ret?
Krvavá vzteklost lomcuje tvým bytím.
Zlověstná znamení to jsou. Leč doufám, doufám,
že na mne nemíří.
OTHELLO
Buď zticha! Mlč!
DESDEMONA
Už mlčím. Co se stalo?
OTHELLO
Ten můj šátek,
co jsem tak miloval a dal jej tobě,
tys dala Cassiovi.
DESDEMONA
Nedala! Na mou duši!
Vzkaž pro něho a optej se ho!
OTHELLO
Střez se
přísahat křivě, drahá duše! Ležíš
na loži smrtelném.
DESDEMONA
V to k Bohu doufám,
že na něm skonám. Ne však dnes.
OTHELLO
Teď ihned!
Pročež se vyzpovídej ze svých vin!
Přísahou kdybys jeden každý článek
popřela, neumenšíš strašnou pravdu,
kterou se zalykám. I musíš umřít.
DESDEMONA
Tak Bůh se slituj nade mnou!
OTHELLO
Dím amen!
DESDEMONA
A slituj se i ty! Co živa jsem ti
zlého nic nedělala, nikdy Cassia
nemilovala jinak, než se sluší
milovat bližního, nic nikdy nedala mu!
OTHELLO
Lžeš! Viděl jsem svůj šátek v jeho ruce.
Zatvrzuješ mi srdce v těle, lhářko,
a nutíš mě, abych sprostou vraždou zval,
co učiním a co jsem chtěl mít žertvou.
Já jsem ten šátek viděl!
DESDEMONA
Tak jej našel.
Nikdy jsem mu jej nedala. Vzkaž pro něj,
ať vyzná, co je pravda!
OTHELLO
Už se přiznal.
DESDEMONA
K čemu se přiznal?
OTHELLO
Že tě měl.
DESDEMONA
To není možná,
že by to říkal.
OTHELLO
Teď už ne. Je němý. Navždy.
Poctivý Jago postaral se o to.
DESDEMONA
Hrůza mě učí rozumět: je mrtev?
OTHELLO
Kdyby byl životů co vlasů měl,
má valná pomsta pozřela je všechny.
DESDEMONA
Ach! On je zahrdlen a po mně veta!
OTHELLO
Děvko! Mně do očí pro něho pláčeš?
DESDEMONA
Vyžeň mě, choti! Jen mě nezabíjej!
OTHELLO
Pusť, děvko! Pusť!
DESDEMONA
Zítra mě zabij! Nech mě žít tu noc!
OTHELLO
Když se mi vzpíráš -
DESDEMONA
Jenom půl hodiny!
OTHELLO
Konáno, dokonáno!
DESDEMONA
Jen co bych řekla modlitbičku!
OTHELLO
Pozdě! (rdousí ji)
EMILIE
(za scénou) Pane! Hej, pane! Milostpane! Pane!
OTHELLO
Kdo to tam hlučí? - Ještě nejsi mrtva?
Ještě ne dočista? Jsem krutý, ale nechci,
v svém utrpení abys prodlévala.
Tak! Tak!
EMILIE
(za scénou) Pane! Hej, pane! Milosti!
OTHELLO
Kdo je to?
EMILIE
Hej, milostpane! Musím s vámi mluvit!
OTHELLO
Nu ovšem: Emilie. - Hned! - Je mrtva! -
Přišla mi říct, že Cassio je zabit.
Proto ten křik. - Ještě se hýbe? Nic.
Ticha jak hrob. - Mám ji sem pustit? Nemám? -
Že se zas hýbe? Ne. - Co bych měl dělat?
Jestli sem vejde, promluví k mé ženě.
K mé ženě! K jaké ženě? Nemám ženu.
Jak je to příšerné! Ó těžká chvíle!
Mně je, že by se slunce mělo zatmít
a měsíc zatmít a v svém uděšení
se otevírat zem.
EMILIE
(za scénou) Prosím vás, pane,
snažně vás prosím, musím s vámi mluvit!
OTHELLO
Já na tě zapomněl. Pojď dál, pojď dál. -
Pomalu! Jen co zatáhnu ten závěs. -
Kdepak jsi, Emilko? (odemkne)
Vystoupí Emilie.
Copak mi neseš?
EMILIE
Ach, Milosti, stala se strašná vražda.
OTHELLO
Kdy? Teď?
EMILIE
Jen teď. Tu chvíli zrovna, pane.
OTHELLO
To dělá měsíc. Přiblížil se zemi
docela nezvykle a připravuje
nás lidi o rozum.
EMILIE
Cassio zabil
mladého Benátčana Roderiga.
OTHELLO
Že Roderiga? A je Cassio zabit?
EMILIE
Ne, Cassio není zabit.
OTHELLO
Není zabit?
To tedy vražda skřípe, ochraptěle
zní sladké pomsty hlas.
DESDEMONA
Zabita pro nic! pro nic!
EMILIE
Co to bylo?
OTHELLO
To? Co?
EMILIE
Ježíši Kriste! To byl panin hlas.
Pomoc! Hej, pomoc! Ještě mluvte, paní!
Nejdražší Desdemono! Ozvěte se!
DESDEMONA
Bez viny umírám.
EMILIE
Kdo vám to udělal?
DESDEMONA
Nikdo. Já sama. Sbohem!
Pozdravuj mého přemilého chotě! (umře)
OTHELLO
Kdo ji moh zavraždit?
EMILIE
Kdožpak to ví?
OTHELLO
Sama ji slyšelas, že já to nebyl.
EMILIE
Řekla to. Musím mluvit podle pravdy.
OTHELLO
Šla do horoucích pekel, na rtech lež.
Já jsem ji zabil.
EMILIE
Tím víc anděl ona,
tím horší ďábel ty!
OTHELLO
Spustila se a byla děvka.
EMILIE
Lžeš!
Lžeš, nactiutrhačný černý ďáble!
OTHELLO
Jak voda bylá zrádná.
EMILIE
Tys jak oheň zbrklý,
když tohle díš. Jak anděl byla věrná.
OTHELLO
Cassio s ní spal. Optej se svého muže!
Vždyť bych byl proklet hloub než samo peklo,
kdybych byl proved, co jsem proved, jinak
než s plnou jistotou. Tvůj muž to všechno věděl.
EMILIE
Můj muž?
OTHELLO
Tvůj muž!
EMILIE
Že klamala tě?
OTHELLO
Ano.
S Cassiem. Kdyby byla věrná byla,
já bych ji nebyl dal, a kdyby Bůh
byl za ni druhý svět mi stvořil, celý
z jednoho jediného chrysolitu.
EMILIE
Můj muž?
OTHELLO
Tvůj muž! On mi to první řekl.
Je poctivý a nenávidí sliz
oplzlý ohavností.
EMILIE
Kdo? Můj manžel?
OTHELLO
On! Kolikrát ti to mám říkat? On!
EMILIE
Sám ďábel vystřelil si z lásky, pane! -
Můj muž, a říkat, že vás klame!
OTHELLO
On!
Což nerozumíš, ženská! On, tvůj manžel!
Můj přítel a tvůj muž. Poctivý Jago!
EMILIE
Jestli to řek, ať jeho zhoubná duše
shnije, půl zrnka za den! V hrdlo lhal!
Na to tě, ošklivče, měla až příliš ráda.
OTHELLO
Ha!
EMILIE
Dělej, co nejhoršího umíš! To,
cos udělal, víc není hodno nebe,
než tys byl hoden jí!
OTHELLO
Mlč raděj, mlč!
EMILIE
Ty ublížit mi nemáš půl té moci,
co já to vydržet. Ty hloupý hejle,
než bláto zpozdilejší skutek spáchals -
Schovej ten meč - A kdybych měla pozbýt
životů dvacet, rozhlásím tě! Pomoc!
Maur zavraždil mou paní! Pomoc! Vražda!

Balajka Bohuš: Přehledné dějiny literatury I., SPN, Praha 1992
Kolektiv autorů: Literatura, Vogel Publishing, Praha 2001 (překlad Saudek)
Kolektiv autorů: Slovník světových literárních děl M-Ž, Odeon, Praha 1988