Jan Otto (1841-1916)
Český knihkupec a nakladatel narozený v Přibyslavi. Přelom 19. a 20. století představoval jakousi zlatou éru českých nakladatelů. Dodnes jsou jména jako Vilímek, Laichter, Topič, Kočí a celá řada dalších skutečnými pojmy. Vzdor jejich nesporným nakladatelským zásluhám je však zastiňuje Jan Otta, který se - v hovorovém jazyce jako Oťák - stal synonymem pro žel dosud nepřekonanou českou univerzální encyklopedii. Jejích 28 dílů (včetně 1 dílu doplňků) vycházelo v Ottově nakladatelství v letech 1888-1909, pracovalo na ní několik stovek odborných spolupracovníků a jen několik redaktorů. A to v době, kdy se prakticky nepoužíval telefon a jezdilo se bryčkou či chodilo po Praze pěšky. Neutuchající zájem o tento slovník - vzdor jeho nynější zastaralosti v mnoha oborech, a to nejen technických - dokonce způsobil, že vychází jeho reprint a vydání na CD-ROM. Ottovu nakladatelskou činnost však nelze omezit na toto jediné, byť pozoruhodné dílo. Vždyť Ottova světová knihovna (na kterou později s úspěchem navázala Světová četba) do svého ukončení v roce 1931 dosáhla téměř 2 000 titulů. Seznamovala české čtenáře ve vesměs kvalitních překladech s významnými díly světové literatury, když nejvýznamnější - jako anglická či ruská - měly své samostatné řady. Součástí ediční politiky byly i naučné tituly včetně na svou dobu vynikajících jazykových slovníků. Mezi další počiny náležela i 'Laciná knihovna národní', jedna z vůbec prvních Ottových edic, která čtenáře seznamovala s díly českých autorů za cenu dostupnou vskutku všem. V nakladatelství vycházely i sebrané spisy: Vrchlického, Arbesa, Světlé, ale i Shakespeara a dalších autorů. Pro náročnější byly připraveny výpravné knihy o Národním divadle, proslulý Brehmův život zvířat a desítky dalších. Ani tím se však zásluhy nakladatelství zdaleka nevyčerpaly. Otto stál také za vydáváním časopisů, jako byl 'Lumír', 'Zlatá Praha' či 'Světozor'. Když se v roce 1911 slavilo 40 let trvání nakladatelského domu, byl to opravdu celonárodní svátek. Jan Otto jistě vzpomínal na své začátky, kdy byl po 10 let účetním a disponentem v tiskárně E. Grégra, než se osamostatnil. Nyní působil jako mj. předseda grafické společnosti Unie, předseda správní rady 'Živnostenské banky', a roku 1912 byl dokonce jmenován členem panské sněmovny. Zemřel v Praze. Po Ottově smrti se podnik změnil ve společnost s ručením omezeným a vzdor snaze jeho majitelů, mezi něž patřil i Ottův zeť, se od 20. let dostával do chronických potíží. Nakonec v letech 1935-36 svou činnost musel ukončit a největší projekt - dodatky k Ottovu slovníku naučnému (Ottův slovník naučný nové doby, Praha 1930-1943) - převzalo nakladatelství 'Novina'. Podobně dopadli i další renomovaní nakladatelé, Otakar Štorch-Marien či František Borový. V každém případě na svého důstojného nástupce čeká Otto dodnes.

  • Malý Ottův slovník naučný
  • Ottův kapesní slovník naučný
  • Ottův slovník naučný, 1888-1909 (28 dílů)
  • Ottův zeměpisný atlas
    http://www.libri.cz/databaze/kdo18/main.php