František Palacký (1798-1876)
Český historik, organizátor politického a kulturního života, zakladatel novodobého českého dějepisectví, stoupenec konstitučního liberalismu. Jakožto austroslavista odmítal odtržení Českého království od rakouské monarchie a jeho připojení k německé říši, bojoval za české ústavní právo. Ve svém monumentálním díle navázal na Dobrovského kritickou metodu studia historických pramenů a vyložil v něm filosofii českých dějin od nejstarších dob po rok 1526. Vrchol spatřoval v husitství, které pojímal jako uskutečnění demokratických, národních a sociálních ideálů a jeho význam spatřoval v zápase o svobodu myšlení. V duchu obrozenského preromantismu odvozoval smysl pro demokratičnost již z prehistorie, která pro něho byla v zásadě pouze slovanská. Ducha českých dějin oživilo osvícenství a novým smyslem začalo naplňovat národní obrození, jehož dovršení považoval za svůj celoživotní úkol. Psal česky i německy. Zemřel v Praze.

  • Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě (Geschichte von Böhmen), 1836-76 (5 dílů)
  • Gedenkblätter, 1874
  • Idea státu rakouského, 1865
  • Krásověda čili O kráse a umění
  • Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie, 1818
  • Přehled dějin krásovědy a její literatury, 1823
  • Radhost, 1871-73 (3 díly)
  • Staří letopisové čeští od roku 1378 do roku 1527
  • Stručné dějiny Prahy
    Kolektiv autorů: Slovník českých spisovatelů, Libri, Praha 2000