Český historik, organizátor politického a kulturního života, zakladatel novodobého českého dějepisectví, stoupenec konstitučního liberalismu. Jakožto austroslavista odmítal odtržení Českého království od rakouské monarchie a jeho připojení k německé říši, bojoval za české ústavní právo. Ve svém monumentálním díle navázal na Dobrovského kritickou metodu studia historických pramenů a vyložil v něm filosofii českých dějin od nejstarších dob po rok 1526. Vrchol spatřoval v husitství, které pojímal jako uskutečnění demokratických, národních a sociálních ideálů a jeho význam spatřoval v zápase o svobodu myšlení. V duchu obrozenského preromantismu odvozoval smysl pro demokratičnost již z prehistorie, která pro něho byla v zásadě pouze slovanská. Ducha českých dějin oživilo osvícenství a novým smyslem začalo naplňovat národní obrození, jehož dovršení považoval za svůj celoživotní úkol. Psal česky i německy. Zemřel v Praze.