Mexický básník, prozaik, esejista a diplomat, laureát 'Nobelovy ceny' za literaturu pro rok 1990. Jeho otec byl zaměstnán jako sekretář revolucionáře Emiliana Zapaty (1879-1919), po jehož zavraždění odešel na nějaký čas s celou rodinou do exilu do Spojených států. Po návratu do Mexika Paz studoval práva a literaturu na 'National University Of Mexico'. Pod vlivem Pabla Nerudy začal psát básně. V roce 1937 navštívil Španělsko, kde bojoval na straně republikánů v občanské válce. Tato zkušenost a to, že zde poznal takové literární osobnosti, jakými bezesporu jsou André Malraux, André Gide a Ilja Erenburg, se promítla do jeho tvorby. Během studené války opustil marxismus a do své poezie zahrnul imaginární prvky. Do čtyřicátých let pracoval jako novinář a psal významné literární kritiky, v letech 1938-41 řídil avantgardní časopis 'Taller'. Po druhé světové válce působil jako diplomat ve Francii, Indii, Japonsku, Švýcarsku a Spojených státech. V roce 1968 však na svou funkci rezignoval na protest proti masakru studentů na Plaza Tlateloco v Mexico City. Po návratu do vlasti (1969) začal psát autobiografické básně o svém mládí. V té době přednášel španělsko-americkou literaturu na několika univerzitách ve Spojených státech. Pazova tvorba byla ovlivněna marxismem, surrealismem, existencialismem, buddhismem a hinduismem. Stěžejními tématy bylo násilí, lež, korupce a revoluce provazející dějiny Latinské Ameriky. Používal inovace typické pro francouzský kubismus. Ve svých esejích se zaobíral aztéckým uměním, tantrickým buddhismem, mexickou politikou, novoplatónskou filosofií, ekonomickými reformami, avantgardní poezií, strukturalistickou antropologií, utopickým socialismem, sexualitou a erotikou.