Francouzský prozaik a esejista. Ačkoli ho sužovalo
těžké astma, musel nastoupit vojenskou službu. Po jejím skončení studoval
práva na Sorbonně. Od počátečního heterosexuálního života postupně přešel k
homosexuálním praktikám. Do pětatřiceti let si užíval jako snob, pouze
chvíli pracoval jako právník. Stejně jako
Émile Zola a
další umělci a intelektuálové se zapojil do aféry důstojníka
Alfreda
Dreyfuse (1859-1935). V té době zemřeli jeho rodiče a Proust se
začal plně věnovat psaní a sebepozorování. Ve dne spal a v noci tvořil.
Ve svém patnáctisvazkovém románovém cyklu se pokusil prostřednictvím
složitého procesu evokace minulosti znovunalézt ztracený čas formování
lidského osudu a intelektu. Věnoval se vnitřnímu životu, citům a
vzpomínkám, snažil se zachytit proud vědomí. Byl ovlivněn
Bergsonovou
filosofií. Novým pojetím
literárního
času (neustálým prolínáním minulosti se současností)
položil základy moderního románu - zařadil se tak po bok jeho
průkopníků,
Virginie Woolfové a
Jamese Joyce.