Romantismus a realismus tvoří dva základní a vždy přítomné životní postoje a umělecké principy. Romantismus dostal své jméno od románu, moderního slovesného útvaru, v němž obraznost a citovost převládala nad rozvážnou rozumovostí. Romantický hrdina touží po lásce, ale současně ví, že skutečnou lásku nenajde. Může milovat jen nešťastně, protože miluje vysněný ideál, nikoli skutečnou ženu. Rozpor mezi představou a skutečností lásky bývá tak silný, že hrdina často nemůže přežít bolestné zklamání. Záliba v minulosti nebyla vždy jen únikem, často znamenala posilu revolučních myšlenek. Romantický autor nezobrazuje skutečnost celou, vybírá z ní jen určité jevy, které jsou mu blízké a které chce proto zdůraznit. Nejrozšířenějším žánrem se stává v době romantismu poezie. Zvláštní oblibě se těšily rozsáhlejší útvary lyricko-epické, především veršovaná povídka a epos nebo dramatická báseň, v němž se hrdinovy duševní stavy a pocity promítají do vnějších přírodních kulis. Také romantická próza vyslovovala především autorovy subjektivní postoje.