Romantismus a realismus tvoří dva základní a
vždy přítomné životní postoje a umělecké principy.
Romantismus dostal své jméno od románu, moderního slovesného útvaru,
v němž obraznost a citovost převládala nad rozvážnou rozumovostí.
Romantický hrdina touží po lásce, ale současně
ví, že skutečnou lásku nenajde. Může milovat jen nešťastně, protože
miluje vysněný ideál, nikoli skutečnou ženu. Rozpor mezi představou a
skutečností lásky bývá tak silný, že hrdina často nemůže přežít
bolestné zklamání.
Záliba v minulosti nebyla vždy jen únikem, často znamenala posilu
revolučních myšlenek.
Romantický autor nezobrazuje skutečnost celou, vybírá z ní jen určité
jevy, které jsou mu blízké a které chce proto zdůraznit.
Nejrozšířenějším žánrem se stává v době romantismu poezie.
Zvláštní oblibě se těšily rozsáhlejší útvary lyricko-epické, především
veršovaná povídka a epos nebo dramatická báseň, v němž se hrdinovy
duševní stavy a pocity promítají do vnějších přírodních kulis.
Také romantická próza vyslovovala především autorovy subjektivní postoje.
Balajka Bohuš: Přehledné dějiny literatury I., SPN, Praha 1992