Miguel de Cervantes y Saavedra - Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (1605/15)
Rozsáhlý dvoudílný román. Vášnivá četba rytířských románů připravila zchudlého šlechtice Dona Quijota o zdravý rozum. Rozhodne se obnovit zašlou slávu rytířství a na vyhublé herce Rosinantě se vydá, vyzbrojen vetchým kopím a štítem, do světa za dobrodružstvím. Protože v rytířských románech má každý hrdina dámu svého srdce, zvolí si Don Quijote prostou děvečku, kterou nazve Dulcineou z Tobosa, a je pro ni v hádce s kupci zbit. První jeho výprava končí brzy návratem domů. Na další cesty se vypraví provázen zbrojnošem Sancho Panzou, rozšafným vesničanem, protichůdcem Quijotovým, jemuž slíbil za odměnu vladaření na ostrově, který společně dobudou. Následují četné příhody, například bitka s větrnými mlýny a stádem ovcí - domnělým nepřátelským vojskem, a útok na lvy, kteří si pomateného rytíře ani nevšimnou. Konečně se vrací Don Quijote domů, když se předtím setkal s Dulcineou, vystřízliví ze svých fantazií a brzy nato umírá, neboť vystřízlivění pro něj znamená smrt. "Už mám rozum svobodný a jasný... Už nejsem Don Quijote de la Mancha, ale Alonzo Quijano, pro své obyčeje přezvaný Dobrákem."

V tomto románu, jehož bezprostředním podnětem bylo zesměšnění rytířských románů a který se nakonec rozvinul až v široký obraz lidského života vůbec, Cervantes spojil dva protichůdné literární typy, jež se navzájem doplňují. Alonzo Quijano je směšný blouznivec, ale i hrdina, který obětuje všechno svým ideálům. Sancho Panza je praktický, přízemní, jde mu o živobytí a netouží po hrdinství. Vlivem svého pána ovšem morálně roste, a když Quijano umírá, je i sám Sancho nakažen donquijotstvím.


Kolektiv autorů: Slovník spisovatelů Španělska a Portugalska, Libri, Praha 1999