Starořecký idealistický filosof a řečník. Vystupoval proti materialismu a přírodovědeckému poznání - byl přesvědčen, že člověku není dáno přírodu pochopit. Politicky a ideologicky bojoval proti athénské demokracii - za svou činnost byl odsouzen k smrti (odmítl možnost útěku, ke kterému mu dopomohli přátelé, a ve vězení se otrávil číší bolehlavu). Sókratés po sobě nezanechal žádných spisů, neboť vždy vystupoval ústně. Jeho učení ovšem bylo velmi známé a zachovalo se zásluhou děl, jejichž autory jsou Platón, Xenofón a Aristofanés, kteří Sókratovy výroky reprodukovali. Cílem filosofie je naučit lidi ctnostnému životu. Uskutečnění tohoto praktického úkolu musí předcházet poznání obecných etických norem - mínil, že ctnost a vědění jsou jedno a totéž. Pramenem tohoto poznání je sebepoznání, které začíná pochybováním o svých vědomostech. "Vím, že nic nevím" - opakoval neustále Sókratés. Cílem jeho metody bylo odhalit pravdu sporem. Když kladl svému společníkovi otázku za otázkou, vedl jej k tomu, že si uvědomoval vlastní nevědomost a posléze poznal opravdovou ctnost. Pomáhal tedy myšlence "zrodit se". Obecný etický problém byl přitom určován srovnáním řady dílčích faktů - "indukcí". Dovršením Sokratovy metody bylo třídění pojmů na rody a druhy, čímž vznikly "definice". Tato metoda se stala zdrojem idealistické dialektiky Sókratova stoupence Platóna. Sókratova manželka Xanthippé se stala (neprávem) vzorem zlé a hašteřivé ženy.