Ruský spisovatel, publicista, myslitel a politický
činitel. Studoval filosofii v Moskvě. Určujícím
impulsem pro jeho
literární tvorbu se kromě válečných
zážitků stal dlouholetý pobyt v sovětském koncentračním táboře a léta vyhnanství
v Kazachstánu. Zkušenosti a studium materiálů posléze shrnul v
dokumentární politické obžalobě stalinismu a
leninismu. V novelách a románech metaforicky
zrcadlí Sovětský svaz jako sféru nekonečných koncentračních táborů, jako
společnost, v níž vězeňská atmosféra triumfuje, a z pohledu každodennosti a
jejích specifických psychologických mechanismů líčí jaké tyto koncentrační
tábory a vězení jsou. V šedesátých letech spolupracoval zejména s
Tvardovským v 'Novém miru'. Retrospektivně zachytil
společensko-historický vývoj Ruska od revoluce v roce 1905 přes první světovou
válku až po bolševický převrat na přelomu let 1917 a 1918. Psal též politické
traktáty a etické eseje, dramata a básně.
Spolu s fyzikem
Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem (1921-1989) patří k
symbolům boje za lidská práva v Sovětském svazu a k hlavním reprezentantům
kulturní opozice a disidentských kruhů. Od roku 1974 žil v exilu ve Spojených
státech, odkud se vrátil až po dvaceti letech. Laureát '
Nobelovy
ceny' za literaturu pro rok 1970.