Ruský spisovatel, publicista, myslitel a politický činitel. Studoval filosofii v Moskvě. Určujícím impulsem pro jeho literární tvorbu se kromě válečných zážitků stal dlouholetý pobyt v sovětském koncentračním táboře a léta vyhnanství v Kazachstánu. Zkušenosti a studium materiálů posléze shrnul v dokumentární politické obžalobě stalinismu a leninismu. V novelách a románech metaforicky zrcadlí Sovětský svaz jako sféru nekonečných koncentračních táborů, jako společnost, v níž vězeňská atmosféra triumfuje, a z pohledu každodennosti a jejích specifických psychologických mechanismů líčí jaké tyto koncentrační tábory a vězení jsou. V šedesátých letech spolupracoval zejména s Tvardovským v 'Novém miru'. Retrospektivně zachytil společensko-historický vývoj Ruska od revoluce v roce 1905 přes první světovou válku až po bolševický převrat na přelomu let 1917 a 1918. Psal též politické traktáty a etické eseje, dramata a básně. Spolu s fyzikem Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem (1921-1989) patří k symbolům boje za lidská práva v Sovětském svazu a k hlavním reprezentantům kulturní opozice a disidentských kruhů. Od roku 1974 žil v exilu ve Spojených státech, odkud se vrátil až po dvaceti letech. Laureát 'Nobelovy ceny' za literaturu pro rok 1970.