Fráňa Šrámek (1877-1952)
Český básník mládí, prozaik, dramatik a publicista, významný představitel generace buřičů spadající do impresionisticko-senzualistického proudu. Nedokončil práva a po první světové válce, kterou prožil na různých frontách, se jakožto antimilitarista plně věnoval literatuře. Spolupracoval s anarchistickým hnutím, pociťoval silný odpor k měšťácké společnosti a rakouskému militarismu - za své projevy na demonstracích se dostal před vojenský soud a byl několikrát vězněn. Pozdní básníkova tvorba je prostoupena melancholií, vyrovnávající se s hořkým zmoudřením.

  • Básně, 1926
  • Bouřky a duhy, 1933
  • Červen
  • Hagenbek, 1920
  • Ještě zní, 1933
  • Kamení, srdce a oblaka, 1906
  • Klavír a housle
  • Křižovatky, 1913
  • Léto, 1915
  • Měsíc nad řekou, 1922
  • Modrý a rudý, 1906
  • Nové básně, 1928
  • Osika
  • Past, 1931
  • Píšou mi psaní
  • Plačící satyr, 1923
  • Prvních jedenadvacet
  • Rány
  • Růže, 1945
  • Sedmibolestní, 1905
  • Sláva životu
  • Splav, 1916
  • Stříbrný vítr, 1910
  • Tělo, 1919
  • Žasnoucí voják, 1924
  • Života bído, přec tě mám rád, 1905
    Kolektiv autorů: Slovník českých spisovatelů, Libri, Praha 2000