Karolína Světlá (1830-1899) - vlastním jménem Johanna Rottová (provdaná Mužáková)
Česká spisovatelka, zakladatelka českého románu. Navázala na tvorbu Boženy Němcové, připojila se k uměleckému programu májovců. V rané tvorbě čerpala náměty z pražského měšťanského prostředí, z něhož sama pocházela. V románech z Podještědí se zaměřovala na svár reality a mravního ideálu - zobrazila duchovní a mravní katarzi postav zosobňujících ideální hodnoty a idealizovaný lidový mýtus o životním koloběhu ještědského kraje. Hrdiny uváděla do neobvyklých, tajemných až fantastických příběhů a předurčila jim dějovou motivaci vedoucí k mravnímu sebepoznání. Postavení venkovských žen a jejich obrodného působení na své okolí zachytila i v povídkách. Dopisovala si s básníkem Janem Nerudou, který do ní byl zamilován.

  • Černá divizna
  • Černý Petříček
  • Divousové
  • Dvojí probuzení
  • Frantina, 1870
  • Hubička
  • Kantůrčice, 1869
  • Kresby z Ještědí, 1880
  • Kříž u potoka, 1868
  • Láska k básníkovi, 1860
  • Lesní panna
  • Mladší bratr
  • Námluvy
  • Nebožka Barbora
  • Nemodlenec, 1873
  • O krejčíkově Anežce
  • Poslední paní Hlohovská, 1870
  • První Češka, 1861
  • Přišla o rozum
  • Sefka
  • Skalák
  • Upomínky, 1874
  • Vesnický román, 1867
  • Z literárního soukromí, 1880
  • Zvonečková královna, 1872
    Kolektiv autorů: Slovník českých spisovatelů, Libri, Praha 2000