Ukrajinský spisovatel, bratr Hryhorije Ťuťunnyka. Narodil se ve vsi Šylivka na Poltavsku. Prošel studiem na univezitě v Charkově a celou řadu povolání než se dostal k literární tvorbě. Debutoval až ve třiceti letech, psal pomalu a publikoval málo. Za dvacet let své literární činnosti vydal jen pět útlých sborníků povídek. I přes nerozsáhlé dílo se stal jednou z vůdčích osobností moderní ukrajinské prózy, do níž přinesl vedle silného lyrismu plnokrevnou epiku a expresívnost výrazu. "Nic na světě nedostáváme zadarmo. Zdarma jen matka líbá nemluvně." V rané tvorbě byl ovlivněn impresionismem, později se sblížil s expresionismem reprezentovaným Vasylem Stefanykem (1871-1936). Náměty čerpal ze života současné vesnice a vybíral si typy podivínů. Každá jeho povídka je mistrovsky zachycený lidský typ, výsledkem propojování portrétu a příběhu je dynamická psychologická studie. S laskavým humorem a ironií, ale i s jímavou elegičností, hlavně však s nekonečnou láskou líčí venkovské hrdiny, ať už to jsou děti, poznamenané krutou neradostností válečného dětství, nebo postavy mnoha lidských podivínů, často nechápaných lhostejným okolím. Zvláštní smutek se vznáší nad baladickými příběhy, jako by každý z hrdinů nesl v sobě zárodek životní prohry. Dokonce se zdá, že autor se sám do svých postav převtěluje, že v nich zachycuje kus nitra, svou bolestnou lásku k životu. I on prožil válečné dětství, které ho na celý život zbavilo duševní rovnováhy, také on těžce snášel citovou okoralost lidí kolem sebe. "Pouštím se do práce, jen když v blízkosti nejsou lidé." Všechno tragicky vyvrcholilo Ťuťunnykovou sebevraždou.