Hryhorij Mychajlovič Ťuťunnyk (1920-1961)
Ukrajinský prozaik, bratr Hryhira Ťuťunnyka. V letech 1938-41 studoval na univerzitě v Charkově, kterou ukončil až po válce (1946). Nejprve působil jako učitel, od roku 1956 pracoval v redakci časopisu 'Žovteň'. Svými prvními verši debutoval roku 1936 v novinách 'Bilšovyk Ziňkivščyny', poté se zaměřoval hlavně na prózu. Román, za který mu byla posmrtně udělena cena Tarase Hryhorovyče Ševčenka, je považován za zásadně novou linii ukrajinské doby tehdejší doby. Dominantou Ťuťunnykovy tvorby je lyricko-epické líčení života na venkově, který vyvstává ze stránek románu jako soběstačný a kompaktní celek. Napsal i román o kolektivizaci Západní Ukrajiny. Zemřel v rodné vsi Šylivka na Poltavsku.

  • Bug šumí (Buh šumyť), 1967
  • Jeřábí křik (Žuravlyni ključi), 1963
  • Mráček nebe nezacloní (Chmarka soncja ne zastupyť), 1957
  • Sebrané spisy (Tvory), 1970 (2 díly)
  • Vír (Vyr), 1960
  • Zorané meze (Zorani meži), 1950
    Kolektiv autorů: Encyklopédia spisovatelov sveta, Obzor, Bratislava 1987
    Kolektiv autorů: Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, Libri, Praha 2001