Augustin Ujević (1891-1955)
Chorvatský básník a esejista. Autor reflexívní poezie, vyvíjející se od pesimistických tónů k postupnému smíření se světem, básnických i esejistických sbírek. Narodil se ve Vrgoraci. Studoval filosofii v Záhřebu, Bělehradu, Sarajevu a Paříži. Po návratu byl novinářem a vedl bohémský život. Napsal mnoho kritik, článků a esejů o domácích i zahraničních umělcích. Debutoval symbolistickými verši, jeho pozdější tvorba pak byla expresionistická až surrealistická. Byl básníkem skepse a rozporuplných pocitů, jeho poezie byla přísně disciplinovaná, opracovaná do pevných metrických forem. Ujević zemřel v Záhřebu.

  • Auto na korze (Auto na korzu), 1932
  • Chorvatská mladá lyrika (Hrvatska mlada lirika), 1914
  • Lidé za dveřmi hostince (Ljudi za vratima gostionice), 1938
  • Medaile (Kolajna), 1926
  • Nářek nevolníka (Lelek sebra), 1920
  • Skalpel chaosu (Skalpel kaosa), 1938
  • Vysoké topoly, 1969
  • Žalostný zvon (Ojadjeno zvono), 1933
  • Žíznivý kámen na prameni (Žedan kamen na studencu), 1954
    Kolektiv autorů: Encyklopédia spisovatelov sveta, Obzor, Bratislava 1987
    http://wiem.onet.pl/wiem/00d882.html