Luis Gonzaga Urbina (1864-1934)
Mexický básník, novinář, profesor literatury a ředitel 'Národní knihovny'. Hned od počátku své básnické tvorby nasadil osobitý tón, který pak v podstatě pěstoval a tříbil až do konce života a jenž ho zařadila mezi modernisty s výraznějšími pozdně romantickými rysy. Postupně se sice jeho poezie stávala vyzrálejší, ale také melancholičtější - stupňoval se v ní stesk po vzdálené vlasti. Z jeho prozaické tvorby jsou oblíbené povídky a řada vzpomínkových knih i soubory literárních a divadelních kritik. Během revoluce (1915) přesídlil do kubánské Havany, později pobýval v argentinském Buenos Aires jako oficiální zástupce své vlasti, do níž se vracel již pouze sporadicky. Zemřel ve španělském Madridu.

  • Bezelstné básně (Ingenuas), 1902
  • Lampy v agónii (Lámparas en agonía), 1914
  • Poslední ptáci (Los últimos pájaros), 1924
  • Prožité povídky a vysněné kroniky (Cuentos vividos y crónicas soňadas), 1915
  • Sebrané básně (Poesías completas), 1946 (2 díly)
  • Verše (Versos), 1890
  • Západy slunce (Puestas de sol), 1910
  • Zpěvník jasné noci (El cancionero de la noche serena), 1941
    Kolektiv autorů: Encyklopédia spisovatelov sveta, Obzor, Bratislava 1987
    Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993