Francouzský idealistický filosof a estetik. Zamýšlel se hlavně nad společenskou úlohou umění a morálky, hledaje v umění především výraz "kondenzovaného" života a "řeč" citu. Měl mnoho společného s Nietzschem. Vyšel z kritiky anglického prospěchářství a Spencerova evolucionismu. Stál na počátku vlny, která ve Francii vyvrcholila Bergsonem. Jeho hluboké optimistické dílo, jež mu jeho krátký život nedovolil propracovat a rozšířit, nebylo dodnes jak se patří doceněno, neboť Bergson je zastínil svou popularitou. Základním kamenem Guyauova myšlení je jeho přesvědčení, že základním rysem lidské povahy není (jak se domnívali angličtí empirici a zejména Spencer) egoismus, nýbrž jeho pravý opak, Comtův vynález, altruismus. V Guyauově pojetí altruismu se stýkají jeho názory etické, náboženské, estetické i metafyzické. Umění se snaží učinit prožitek krásna společným, sociálním a stejným u všech lidí. Umění není přepych, nýbrž životní potřeba. Nazíráním uměleckého díla vzniká přání státi se tím, co pozorujeme. Pojmy krásna a užitečna nejsou neslučitelné, naopak užitečnost je prvním stupněm krásy. Rozdíl mezi krásným a užitečným se dosud udržuje tím, že v člověku je pořád ještě mnoho zvířeckosti. Až se člověk opravdu stane člověkem, hodnoty etické a estetické splynou. Náboženství není antropomorfismus jak si představuje Feuerbach, nýbrž sociomorfismus, což znamená, že člověk si utváří své náboženské představy podle obdoby se společností, v níž žije. Čím dokonalejší společnost, tím vyšší mívá představy náboženské. Vrcholem je, když bůh se člověku jeví jako zosobněný ideál mravnosti. Rozvojem průmyslu a vědy náboženství upadá a bude upadat tak dlouho, až bude vystřídáno beznáboženstvím. Tak jako etika splyne s estetikou, víra splyne s vědou. Vzejde pokolení bohočlověků, kteří dosáhnou mravních ideálů, na něž nynější člověk nestačí. V tomto bodu se Guyauova příbuznost s Nietzschem projevuje nejnázorněji. Nástin této optimistické, básnické filosofie životní plnosti a lásky dokončil Guyau skličován nutností blízké smrti. Trpěl nevyléčitelnou chorobou plic a snažil se svému krátkému životu urvat co nejvíc myšlenek, co největší kus tajemné plnosti. Zemřel ve 34 letech.