Němec lékař-fyzilog a idealistický filosof. Chytře zachraňoval trosky romantického idealismu, rozmetaného nesmírným rozvojem přírodních věd, a schovával je pod bezpečnou a nezbořitelnou střechu moderního myšlení. Zastával "teleologický idealismus", v němž chtěl smířit prvky mechanistické přírodovědy s jasně idealisticko-spekulativními názory a dospět tak k souladu mezi vědou a vírou. Aby dvě věci na sebe mohly působit, nesmějí být vzájemně lhostejné nebo cizí a nesmějí být absolutně samostatné, neboť děj účinkování by se pak stal naprosto nepochopitelným. Musí tedy mezi nimi být jakási příbuznost. Účinkuje-li pak jedna věc na věc jinou, účinkuje vlastně absolutno na sebe samo. Pravdě se blíží ten, kdo za neměnnou mechanikou hmotného světa tuší žár života psychického. Tato základní myšlenka vede Lotzeho k teleologickému chápání světa, což znamená, že dějům, odehrávajícím se mezi jednotlivými věcmi, podkládá vědomý smysl, účel, cíl. Pravé poznání nezáleží v pochopení toho, co jest, nýbrž v porozumění smyslu a účelu toho, co jest. Lotze jako první zavedl ve filosofii pojem hodnot. Jeho učení mělo veliký úspěch nejen doma, ale i v Anglii a v Americe. Tohoto duchaplného a obratného autora se dovolávali zejména pragmatisté James a Dewey.