Český humanista, básník a pedagog. Narodil se na Žebráku. Po studiích a zisku bakalářského titulu na pražské universitě cestoval po Čechách a Evropě a učil na různých školách. Po návratu působil dočasně jako mistr na domovské pražské univerzitě a jako rektor na různých školách v Čechách. Pro svoji vzdělanost a zcestovalost se stal i vychovatelem v předních českých šlechtických rodinách (například u Smiřických, kteří patřili k vůdcům české stavovské opozice). Po porážce českého stavovského povstání, protože nechtěl konvertovat ke katolicismu a v průběhu povstání aktivně podporoval protestantské direktory, odešel roku 1620 do vyhnanství, odkud se již nevrátil a kde také zemřel. Osud ho vedl po cestách mnoha českých exulantů, především po protestantských zemích. Pobýval v Německu, Polsku, Holandsku a Anglii. Nechtěl se nikdy vzdát myšlenky na návrat do vlasti a intervenoval za změnu situace u řady významných protestantských osobností. Napsal mnoho básní a básnických skladeb s politickou a náboženskou tematikou (vesměs latinsky). České překlady jeho básní vyšly např. v knize Heleny Businské a Jana Martínka z roku 1975 'Renesanční poezie'. Jeho životní osudy nebyly doposud samostatně zpracovány. Zemřel v Anglii.