Český básník a učitel. Narodil se v Ostravě. Oba jeho rodiče pocházeli z Morávky (okr. Frýdek-Místek). Žila vyrůstal v Beskydech, v těsném sepětí s krajinou svých předků. V letech 1976-80 navštěvoval ostravské Matiční gymnázium, které ukončil maturitní zkouškou v roce 1980. Pak následovalo studium na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor speciální pedagogika. Po promocích roku 1984 se vrací do Ostravy, kde působí až do dnešní doby jako učitel na Zvláštní škole v Mariánských Horách. Počátky Žilovy tvorby lze zařadit do první poloviny 80. let, ale časopiseckého vydání i knižní podoby se jeho básně dočkaly až roku 1994, kdy vyšla sbírka Drápy kamenů. Na vznik básní mělo vliv také přátelství s Janem Balabánem, Petrem Hruškou, Miroslavem Zelinským a dalšími ostravskými literáty a literárními vědci. Žilovým záměrem bylo zachytit v textech kouzlo chvíle tak, aby nepoužíval zbytečných slov - výsledkem jsou básně velmi střídmé a až panensky čisté. Občas také naráží na pochybnost, zda je možné slovy vyjádřit vše, co by chtěl. Podniká cestu k vlastním kořenům, ztotožňuje se se samorostlým, ale pevně stanoveným hodnotovým světem svých předků a jistotu hledá v řádu přírody. Chová úctu k majestátu přírody, která je věčná, a do protikladu k ní staví pomíjivost lidské existence. Texty ve sbírce jsou řazeny od tématu rodového vymezení přes prožívání problematické současnosti až k milostným námětům. Ze spojení fotografií Viktora Koláře a Žilových veršů vznikla působivá kniha Ostrava, obležené město, která byla vydána roku 1995 z prostředků grantu poskytnutého od Magistrátu města Ostravy. Tato kniha vzbudila po svém vydání nebývalý zájem sdělovacích prostředků, a to díky chybě úředníků magistrátu, kteří se domnívali, že půjde o reprezentativní publikaci, vhodnou k obdarovávání významných návštěv, přestože tvůrci už od počátku zamýšleli vytvořit kroniku života v průmyslovém městě. Vzájemný poměr fotografií a veršů má dvojí povahu - básně znásobují účinnost obrazu a navzájem s fotografiemi si otevírají významové možnosti, které by jinak zůstaly ukryty. Druhý princip tkví ve významových i výrazových protikladnostech, které se blíží novým významům. Jsou zde použity jak texty nezařazené do žádného celku, tak básně z předchozí sbírky a ze sbírek dosud čekajících v rukopise, z nichž byla dosud vydána jedině sbírka s názvem Nejstarší žena vsi.