Německy píšící český filosof, vyobcovaný revoluční kněz (1850), později nepřítel církve. Redaktor v listu 'Union' a soukromý vychovatel, stoupenec revoluce z roku 1848. Jeho filosofie, mající ateistický charakter, navazuje na německý idealismus představovaný Hegelem. Snažil se o kritické vyrovnání pod vlivem některých Feuerbachových myšlenek, jeho dílo je dnes však velice těžko stravitelné. Věda mu byla souhrnem takového poznání, které člověk potřebuje pro své osvobození a nastolení lidských společenských vztahů. Dějiny jsou neustálým svárem mezi konečnem a nekonečnem. Nástroje pozemského konečna jsou náboženství a právo, nástroje božského nekonečna jsou umění a láska. Smetana zůstal věrný svému filosofickému přesvědčen, v němž nebylo místo pro boha, a zemřel v pouhých 37 letech v bídě a trpkosti utlučen závistí a uštván církevní reakcí.